Genève.

Tak začneme otázkou: Co si představíte pod slovem "luxusní"? Jo. Já až do minulého čtvrtka do 3 hodin ráno přesně to samý. Nicméně už na to mám jiný pohled.
Pro ty, co nevědí, dostala jsem neodolatelnou pozvánku na třídenní výlet do Ženevy za bezkonkurenční cenu (čti: složili jsme se na benzin).
Vezmu to od začátku. Skoro, nebudu vás zatěžovat detailama, jako že Kuba s Tondou celou cestu vykřikovali, co všechno viděj okolo za skvělý auta. :)
Dorazili jsme po asi 10hodinové cestě někdy ve tři ráno. Kdybyste viděli ten byt! Hrozně by se tam líbilo Mítkovi, protože to všechno vypadalo jak ze starýho francouzskýho filmu (to je to zmíněné pojetí slova "luxusní") a co nebylo 150 let starý, bylo z IKEA. Naopak by to tam nenáviděla Míša, právě proto, že tam byla spousta starýho nábytku. Taky by se tam líbilo Evce, protože stěny v našem pokoji byly obklopený policema až ke stropu, co byly plné knížek. Jako říct mi někdo v Brně, že v tomhle budu bydlet, tak se ho asi zeptám, jestli náhodou neni úplnej debil, ale tam měly ty vrzající podlahy zvláštní romantický kouzlo. :) Plus naprosto překrásnej výhled přímo na jezero plný plachetnic (kterýžto mají údajně už jen dva jiné byty ve dvou různých domech, ostatní koukají sousedům do okna). No prostě parádní! :) Jedinou nevýhodou byla příšerná, ale opravdu příšerná kosa, ve které se nedalo moc vyspat, ale dalo se zvyknout.
Plány pánského osazenstva byly jasné: oba dny prolyžovat. My s Péťou jsme to vzaly z jiného konce a prochodily jsme oba dny po městě. První den jsme se vydaly od jezera nalevo po promenádě do botanické zahrady. Nutno podotknout, že po celou dobu pobytu svítilo slunce na dokonale modré obloze, v kombinaci s úžasnou modří jezera byl zážitek nepřekonatelný. Fakt sorry za ty superlativy, ale ono to prostě jinak nejde. :) Spousta malých uliček, obchůdků, černochů a bolavý nožičky. Když nás to přestalo bavit, došly jsme do Manoru (k tomu se ještě dostanu ve speciální pasáži pro Michalku) pro sejry a šly se domů opít. :) Teď přijde hrozný klišé, bacha. Večer jsme proseděli u krbu (jupí, teplo!) s vínem, jednohubkama s lososem, chobotničkama, maličkýma buvolíma mozzarellama a úžasně dobře v česneku naloženýma olivama.

Druhý den jsme se rozhodly vydat se od baráku na druhou stranu. Což, jak se později ukázalo, byla ta nejlepší volba, jakou jsme mohly udělat. Jak jsme první den neviděly skoro nic zajímavýho (jako to bych kecala, celá Ženeva je krásná a zajímavá), tak tentokrát jsme měly 100% štěstí. Nejen že jsme prakticky přímo za barákem našly onu toužebně očekávanou nejdelší lavičku na světě,


veliký šachy, který tam lidi fakt hrajou, a i přesto, že nejsou přidělaný k podlaze řetězem, je nikdo nerozkrade,


reformační zeď, což asi neni úplně zajímavý, nebo aspoň já na sochy moc nejsem :),


dokonce i ten úžasnej 140 metrů vysokej vodotrysk Jet d'eau


a vrcholem všeho byly květinový hodiny, který zrovna vypadaly takhle:


Na všech těch fotkách jsem já z toho prostýho důvodu, že su děsně krásná. :D
Večer nebyl o nic méně podařený, vyzkoušeli jsme jedno z typických švýcarských jídel, raclette. Je to taková dlouhá cihla sýra, co se nakrájí na silnější plátky, naloží na lopatičky a strčí do speciálního přístroje, asi takhle:


Tam se ten sejra rozpeče, mezitim si rozkucháte horkou bramboru, kterou následně tim sejrem polijete. Podle chuti dokořeníte, hodíte navrch nějakou sušenou šunku, přikousnete nakládanou cibulku a je to. Vypadá to pak takhle nějak:


Na pohled zřejmě nic moc, ale lahoda! Švýcarská kuchyně je prý vůbec hrozně jednoduchá. Žádný otročení u plotny nad svíčkovou. Naházim na stůl ingredience a sněz, co chceš, hlavně po mně nic nechtěj. :) Viz fondue.

Čímž se dostáváme k sobotě, jejíž náplní byl výlet do Francie (asi 20 minut cesty) na Seleve, což je takovej kopeček, ze kterýho je asi za normálního chodu hezkej pohled dolů, bohužel ten náš byl narušen nekonečným mrakem. To byl mimochodem můj první kontakt se sněhem za celou dobu. Takže se celý den nesl víceméně v duchu nákupů sejrů, vína, čokolády a podobných záležitostí. Nicméně večeře opět podařená: Kuba se rozhodl, že nás překvapí svým kuchařským uměním, v Manoru (už to bude, Míšo, vydrž! :)) nakoupil čerstvýho tuňáka, mečouna a mořského ďasa a spáchal pro nás večeři. Opět se omlouvám, božský! :) Vrcholem všeho byly fialové brambory:


Hezký, ne? :)
Pak už nás čekala jen cesta domů, kvůli sněžení v Německu a rychlosti 50 km/h po dálnici o dvě hodiny delší.

Tak abych to tak nějak shrnula, začnu pasáží o jídle (jo, už je to tady! :)). Jak vypadá příprava oběda/večeře/ jakýhokoliv jídla, jsem se už zmínila.
Nakupování papání je čirá rozkoš. Pokud zrovna není sobota, Švýcaři mají zvláštní zvyky a sobota je dnem hromadných nákupů všeho druhu. (Krom dalšího divnýho zvyku - celý týden mají otevřeno tak do třech, čtyř odpoledne, kromě čtvrtku, kdy končí kolem osmé až deváté. Chápe to někdo? :)) Byli jsme ve dvou největších centrech, Globusu (což jako s našim Globusem nemá absolutně nic společného, tohle je asi nejluxusnější supermarket, co se dá najít) a Manoru (to je taky pastva, nicméně o něco cenově přijatelnější, ne nekvalitnější). Jestli si myslíte, že u nás máme velký výběr všeho, tak hádejte znova. Takový množství čehokoliv od ovoce a zeleniny, přes ryby, maso, sýry až po alkohol, jsem snad v životě na jedné ploše neviděla. Na jednom pultu v Manoru měli asi 15 druhů různých ryb a mořských plodů na ledu, tak velký krevety u nás nenajdete. Hrozně moc jsem vám to chtěla vyfotit, ale všichni na mě koukali jak na idiota, když jsem se jim svěřila se svým nápadem. :)
Co mě tak zaujalo nejvíc kromě šíře nabídky.. Všechno je naprosto čerstvé, např. v tom Globusu mají vždycky od všeho jenom pár kousků, ne 30 kilo rajčat na sobě, plus většinou je všechno bio. Když si chcete něco koupit a nevíte, co od toho můžete čekat, není problém si hrábnout a ochutnat. Tohle konkrétně mi bylo trochu trapný, protože vim, jak by se k tomu postavili Češi, a připadala bych si trochu nenažraně. :) Další vtipná věc - ochutnávka chlastu. :) Přijdete do Globusu, obrovské oddělení plné alkoholu, slečna vám podává skleničku s _pravým_ šampaňským. (Naštěstí tam žádná taková při naší návštěvě nebyla, byly jsme s Péťou už trochu nalámaný. :)) V našich poměrech opět něco nepředstavitelnýho. Vůbec ochutnávky tam prý probíhají úplně jinak. Žádný pidikelímky, ale množství, ze kterýho opravdu poznáte, jak to chutná. Švýcaři se k tomuhle staví trochu jinak, ochutnávají, jen když mají zájem, ne proto, že je to jídlo zadarmo. Ke všemu 2litrová Evian za 20 korun. Ráj prostě.

No a co tak celkově. Životní úroveň je tam na naprosto, ale opravdu naprosto jiné úrovni. (Následující informace pocházejí z Kubových výkladů.) Ne jak u nás, že půl života šetříme na auto, a pak si koupíme to nejdražší, i když pak nebudem mít na jídlo, ale jen aby všichni viděli. Tam nikoho nezajímá, kolik vyděláváte, nebudou vám čumět do talíře, jestli náhodou nemáte o bramboru víc. Nikdo nemá potřebu dávat svoji životní úroveň najevo. Švýcar si koupí Lamborghini, až má tolik peněz, že si jich může koupit deset. Tam lidi nepřemýšlejí v tísících, ale v desítkách tisíc. Nájem toho bytu, ve kterém jsme bydleli, je údajně za běžných okolností 300 000 našich měsíčně. Kdybyste ho chtěli koupit, tak prý okolo 18 mega. Na druhou stranu zas vypláznou půl platu za nájem.
Ženeva jako taková je hrozně krásná. Okolo jezera obrovská promenáda, po které všichni furt někam utíkaj v teplákách, případně jezdí na kole (na silnici maj pro cyklisty dokonce speciální pruh). Po celém městě stojí stovky motorek a skútrů.
Asi nikdy tam neni zima, jen od vody fouká, lidi běhají po městě v krátkym rukávu. V půlce února tam kvetou kytky jak o život. Celý město je úžasně čistý, nikdo tam neodhodí na zem ani miniaturní papírek, zcela reálně si dokážu představit, jak by to jejich krásný jezero dopadlo u nás. :) Dvěma slovy - jiný svět.

Tak koukám, že jsem to trochu s tou dýlkou přehnala. :) Určitě to není všechno, co jsem chtěla říct, za 10 minut mě určitě napadne ještě spousta věcí, ale zas vás nebudu přetěžovat, i za tohle se omlouvám. :)

Změna je život.

Konečně! Konečně jsme se přestěhovaly! Už se nemačkáme na kolejích, ale rozvalujem v krásnym bytečku. :) Jak se dalo předpokládat, schytala jsem nejmenší pokoj, ale na oplátku je nejhezčí. Ono se špatně hádá o větší pokoj s někym, kdo má přítele a chce si ho tam nastěhovat na nějaký čas.. Čim mám asi argumentovat? No nic, ségra bude spát na zemi. :D Aby mi to nebylo líto, tak jsem si hnedka koupila trávově zelenej kobereček a křiklavě růžovou deku. (V Jysku, sorry, Mítku.. :)) Chtělo by to nějaký barevný polštářky, aby bylo dílo dokonáno.
Při téhle příležitosti jsem přišla na zajímavou věc - měla bych se konečně přestat stěhovat. Jednak mě to už nebaví (jsem tu tři a půl roku a tohle je šestý místo, kde bydlim!) a druhak je nemožný kamkoliv jet, abych nemíjela nějakej bývalej privát. Směrem na nádr, směrem do práce dokonce dva. Eště že ten Komárov a Komín jsou tak z ruky. :)
A taky jsem se rozhodla, že začnu se sebou něco dělat. Včera jsem byla na chi-toningu, bolí mě celej člověk, i svaly, o kterejch jsem ani netušila, že se na mym těle vyskytujou. Zítra si koupim botičky na cvičení (protože moje nový Niky věnovala maminka babičce na chatu se slovy: "Ty stejně necvičíš.") a ve středu vyrazim na H.E.A.T. Těšim, těšim. :) A v sobotu na Bosu. Už jsem si našla všechny hodiny, který se mi hodí (a neni jich málo), takže moje úžasný předsevzetí možná dokonce aji vyjde. :) Ta středeční je teda v 7.15, takže to možná posunu na čtvrteční odpoledne, ale i tak, nečekala jsem, že se dokopu k nějaký aktivitě. :)

Šprtka (skoro jako Míša).

Tak jsem dneska měla hvězdnej den! Já to nechápu, asi se přestanu učit, ono to jde pak všechno nějak líp a ještě bych ušetřila hafo času.. Abyste jako chápali: třeba na první termín z epi jsem se šrotila 4 dny, bylo to snad poprvý, co jsem i povinnou literaturu přečetla, a stejně byl výsledek zoufalej. Na druhej termín už jsem si to jenom přečetla, protože jsem nabyla nepochopitelného dojmu, že si to jako pamatuju z minula a že už stejně nevim, co víc se mám asi učit. No a výsledek? 91,66 % z něčeho, o čem nejsem schopná za normálního provozu říct ani slovo?! No to mě po*er.. A to jsem byla po písemce smutná, že jsem měla okno a že minule jsem to uměla líp a vůbec, že to bude celkově tragédie. No kdyby se ten zbývající test vydařil aspoň na 50 %, tak počitám, že éčko by bylo v suchu. Vy asi stejně moc nechápete, co melu, že? :)
No a jako druhej hitparádovej výkon dneska - áčko z ústní z němčiny! S komentářem: "Když to áčko nedám Vám, tak komu asi..". Já jsem tak šťastná! :) Hrozně ráda jsem za úžasnou, akorát nedostávám moc příležitostí.. :) Škoda, že mě začíná přepadat pocit, že tohle je jako pro tohle zkouškový všechno. A to mě čekaj ještě tři zkoušky (jo, já vim, měla jsem si to líp rozvrhnout, ale já to udělala a pak se to všechno zhroutilo!), takže potěš..
No prostě dneska si pustím za odměnu nějakej pěknej film večer, třeba Nouzový východ nebo tak něco, a zítra se vrhnu na ty vtipný Paradoxy, to bude radosti. :)

Život na kolejích.

... je jedním slovem děs!
Ale začnu od začátku. Tak jsme se s holkama rozhodly utýct (doslova teda) z privátu a najít si něco lepšího. Nutno poznamenat, že se nám to povedlo na jedničku, ale o tom až se tam nastěhujem. Takže: přechodně teď bydlim na kolejích VUT na Palačáku. Děs jako. Teda jako koleje pěkný (strašně velký), ale připadám si tam jak vetřelec. Nesnášim, když spí někdo v mojí posteli, a kdybych zjistila, že se něco takovýho stalo, tak mu vypíchnu obě oči a zapálim ho. No a teď to musim praktikovat. Jako mohla bych spát na zemi, ale volný je jí tam tak půl metru čtverečního. Na druhou stranu je to tam moc pěkný - nový, sice malý, ale nepřišla jsem na nic, co by tam nějak zásadně chybělo (krom pořádný vany, pračky, sporáku, mikrovlnky a soukromí).
K tý pračce - jsem prase. Druhej den bez pračky a já si zase*u celej kabát! (Bílej, mimochodem.) Vůbec nevim, jak přežiju do 1. února, aniž bych vypadala, jak když žiju na hromádce hnoje..
Další věc - vrátnice. Zmírám strachy, když jdu okolo. Jestli vám to jako eště nedošlo, tak já na těch kolejích nemám co dělat, vzhledem k tomu, že nestuduju VUT. Nejhorší okamžik přišel dneska ráno. Fičim na bus, najednou na dveřích (který jsou dál od vrátnice a kterýma jedinýma jsem zatim chodila) obrovská cedule, že zavřeno. Asi jsem vypadala jak blondýna, protože jsem do nich skoro narazila a snažila se je za každou cenu otevřít, jen abych nemusela procházet kolem toho pána za okýnkem. Naštěstí se jen usmál, asi viděl, že jsem trochu jednodušší.
Jo a pak je tady ta věc: HLUK! Všichni furt řvou, smějou se, mlátěj do zdi a tisknou celou noc cosi. Zdi jak papír, chtěla bych mít samopal. S timhle bodem souvisí ještě něco - milion lidí! Vůbec na těch kolejích přes den nejsem, nebo se aspoň snažim nebejt. Když vycházim na chodbu, tak se rozhlížim na všechny strany, jestli někde někdo neni. Nejhorší zážitek byl včera v kuchyňce. Tak si v klidu s Lenčou pokuřujem, a najednou přišli nějaký dva další kluci! Jo, to je celý. Strašný ale, nesnášim cizí lidi, připadám si tam jak na nějaký dělnický ubytovně..
Ale zas když přijdete domů úplně na plech a náhodou se v tom 0.5+kk ztratíte, tak vás samolepky na futrách jednoznačně navedou:

Xmas Shopping.

Tak mám za sebou asi nejnabitější den za poslední hooodně dlouhou dobu. Doufala jsem, že se na něj pořádně vyspim, tak jsem zalezla do pelíšku už v půl jedenácté. Leč. Zkoukla jsem dva díly Sběratelů kostí (jo, už fakt nemám na co koukat), Nightmare before Christmas, poslední díl BBT, pár Simpsonů a furt jsem měla oči jak tenisáky. Takže jsem usla asi ve 3 a v 9.30 zvonil budík. No vlastně celkem dlouhej spánek. :)
Naštěstí jsem měla přesně vymyšlenej plán, do kterých obchodů chci zajít. Takže v Peek & Cloppenburg jsem koupila sestřičce mikinku Madonna, ještě jsem jí musela volat a zeptat se, jestli má radši středně olivově zelenou nebo tlumenou výrazně růžovou. :D Pak jsem podle plánu zajela do Olympie, v Marks & Spencer nakoupila kosmetiku pro mamku a babičku a čokoládku pro dědečka, vedle v knihkupectví babičce velký křížovky a dědovi Elegantní vesmír (protože si ho chci přečíst a sama bych si ho nekoupila, druhou variantou byla Teorie ničeho :)). Pak už jsem jenom dojela do Hy&Ve co pro tuhle nádhernou věc pro tatínka:



A bylo vystaráno. :) Během asi 3 hodin (včetně všeho toho cestování) jsem nakoupila kompletní nadílku, no nejsem já skvělá? :)
Ve dvě jsem zašla s Evkou na kafíčko, to byl příjemný a zasloužený relax.
Další relax byl pobyt v solné jeskyni s Míšou a Míšou, děkujeme Míšovi. :) Nikdy předtim jsem tam nebyla, vypadalo to fakt jak v jeskyni, měli supr polohovací lehátka, který jsem ale těžce nezvládla, a svítily tam různý světýlka. A všichni jsme usli. :)
Potom jsme se s Mišičkou napapaly v KFC, strašně jsem se přežrala, ale byl tam nádhernej maličkatej pejsáneček, co se jmenoval Míša. :D (Už mám těch Míšů trochu nad hlavu.)
No a nakonec příjemná předvánoční session ve Čtyřech růžích, heslo večera je "epeda" (a já se ptám, co to je?!), jinak jsme se celej večer vlastně bavili o úplných s*ačkách. :D Doslova. Ale bylo to supr, děkuji všem zúčastněným.
Teď už je před námi jen sobotní Peleška, pondělní Excitace a předsilvestrovská Palačinková erotika. :)

(Tento příspěvek je věnován Janičce, která si včera stěžovala, že nemá co číst. :))

Období úklidu.

Ne, vážně se nehodlám rozepisovat o tom, jak se v posledních letech Vánoce vzdálily původnímu významu a staly se svátky stresu. Je tu totiž něco mnohem důležitějšího. Zkouškový! Poprvé jsem si všimla, že se blíží, když jsem zjistila, že spim čim dál tim míň. No a teď mi došlo, že v pondělí začíná zápočťák. Je tu několik zcela jasných ukazatelů:
Nejen že jsem začla mýt nádobí i po spolubydících, ale dokonce ho i utírat.
Byla jsem nakoupit, ale ne žádný instantní hovadinky, ale normální suroviny, ze kterejch se musí teprv něco vykouzlit! (Což mi připomíná, že jsem si dneska udělala supr večeři. Na olivovym oleji [jinej nemám, jen tenhle ve spreji] jsem osmahla [ježiš, jak já nenávidim slovo 'osmahnout'!] cibuli, nasypala jsem na to arašídy solený, pak maso [co mi zbylo ze včerejší večeře, kterou tvořil gyros s nudlema :)], polila jsem to sojovkou [ta mi zas zbyla ještě ze sushi, v takovym malym pytliku] a nakonec jsem do toho narvala mraženej hrášek. K tomu rejži, na talíři ještě jsem to posypala jarní cibulkou, no naštěstí dneska nemusim nikoho líbat.. :))
Pak se syndrom blížícího se zkouškového projevil znovu, když jsem lednici, předtím, než sem do ní narvala ten ohromnej nákup, vytřela (sic!). Dokonce i ten kastlík na zeleninu jsem vymyla! To je jasný, neni cesty zpět..
A teď mě chytaj takový nápady, jako že utřu prach, vyluxuju a podobně. Ale prd. Musim se učit, mám toho strašně moc a času jen tak tak, spíš míň.
Jo a včera na vánoční besídce katedry jsem od bráchy dostala úplně bezva německou sadu, jsem vám to vyfotila. To je další znamení, normálně bych se na nějaký focení vyflákla, nebo bych aspoň nestrávila 5 minut aranžovánim.. Hlavně si jako všimněte, jak se ty sušenky všechny pěkně jmenujou. :)



Tak jo, jsme se pokochali a já se jdu zas věnovat něčemu užitečnýmu, mám toho tolik, že nevim, co dřív, takže nakonec asi neudělám vůbec nic..

Musíme si vážně promluvit.

Takže jenom v rychlosti. Moc mě nebaví číst v komentářích ke svým příspěvkům urážky. A tim míň mě to baví od lidí, co se ani nepodepíšou. Takže příště buď podpis, nebo zalízt zpátky na hnůj. Bude to ode mě možná vypadat jak srabáctví, ale ten komentář jsem smazala, slovo 'kokot' na svym blogu nestrpim! :) Když se tu někomu něco nelíbí, nikdo ho to nenutí číst. Kor se moc nesnažte intervenovat se svými sofistikovanými názory, pokud mě vůbec neznáte. Každej, kdo se mnou aspoň jednou v životě mluvil, ví, že si ráda dělám srandu ze všeho, včetně sebe. Takže pro Anonyma: Když napíšu, že jsem nesmírně inteligentní, je to prdel, jo? Nechcu upozorňovat na to, že mám IQ 135. Najdi si ve slovníku heslo 'sebeironie' a trochu se nad nim zamysli.
Děti, mám vás ráda, jsem potěšena, že sem někdo chodí a občas po sobě zanechá i stopu, ale neserte mě. :D
Děkuji za pozornost, konec hlášení. Pohov! :)

Patogenní zóna.

Už pár dní se kolem mě vyskytuje pole, které má neblahý vliv na elektronické přístroje. Začlo to zcela nevinně událostí s pracovním názvem Japonec. Tak si tak v pohodičce sedim a koukám na Nic než pravda (čistě pro pobavení nad tim, jak jsou lidi blbí), když tu náhle se ozve mužský hlas, mluvící japonsky na hudebním podkresu ve stylu country. A dokolečka dokola. Naprosto jsem nepochopila, odkud se to line. Jako z kompu, to bylo jasný, ale zdroj jsem nevypátrala. Ani vystoupit a nastoupit nepomohlo, ten vopruz tam byl dál. Trvalo to asi půl hodiny, byla jsem už naprosto zoufalá, Radečkovi s Leničkou se to očividně zdálo jako náramná bžunda, a najednou šlus. Jak když utne.
Uběhl den, na milého Japonce jsem si ani nevzpomněla, když se zčista jasna zjevil jeho kolega. Zas taková pěkná smyčka s ještě lepším podkresem. Ten se držel tak 10 minut a zas ticho po pěšině. Žádnej virus jsem nenašla (kde by se tu taky vzal, já jsem vysoce inteligentní přeci :)), dodnes jsem nepochopila, co po mně chtěli.
Vrcholem byl dnešní den. "Vesele" si sedim v práci, všechno v pohodičce, nic nenaznačovalo, že by zas mělo přijít překvapení. Zvednu se, jdu.. ehm.. třeba na záchod, vrátim se a.. celej obraz v počítači otočenej o 90° doleva! Myšička reaguje kompatibilně s obrazem, čumim jak puk. Jak se tohle sakra stalo..?! No nic, pro nedostatek lepších nápadů ze všech stran byl monitor násilím postaven na pravou hranu. Naštěstí mi pak dobrá duše poradila klávesovou zkratku, kterou se vše vrací do původního stavu. (Což byla klika, že to tak šlo, páč jsem to pak jen tak ze zvědavosti zkusila na svym kompu a nefungovalo to.) Čímž pádem se záhada stává ještě záhadnější, protože nechápu, jak se mohlo _samo_ náááhodou zmáčknout ctrl+alt+šipkakamsi.
O tom, že se celý den bezdůvodně zapínala voda v koupelně v umyvadle na fotobuňku, že mi QIP fungoval zcela iracionálním stylem a že se mi sám od sebe vypnul telefon, kterej něco takovýho v životě nikdy neudělal, už jsou jenom přidružené skutečnosti. :)
No, vypadá to, že začínám být přístrojům v okolí lehce nebezpečná, snad nezačnou padat letadla, Mačo letí do Londýna. :D
Tak aspoň veselou písničku na závěr. Jako spousta lidí řiká, že je to děs, mně se hrozně líbí, navíc refrén je lehce zapamatovatelný po prvním poslechu. :)

Ftelč.

Tak mě tak napadlo, že by bylo dobrý se tu zase zjevit s nějakou hodnotnou informací. Naštěstí se o víkendu konala Ftelč, plus musim napsat tři přípravy na etiku, takže ideální konstelace. :)
Takže pro ty, co neví - Ftelč je studentská konference v Telči, pořádaná každý rok (tak 3 nebo 4 roky) naší katedrou. To tam jako v pátek ráno v nekřesťanskou hodinu (nějak před obědem, ale protože cesta tam trvá vlakem 4 hodiny, tak mi to přijde dost nekřesťanský) přijedem, dáme si výýýborný obídek Na Kopečku (takhle obrovský porce za tak skvělou cenu jsem nikde jinde neviděla!), pak kafíčko U Marušky (letos teda nějak nebyl čas) a pak se přesunem do univerzitního centra do sklepa (jako ne do vinnýho, ale vypadá to tam jak ve sklepě prostě).
Co se týče letošního roku, tak se opět vyplnilo přísloví "Jestliže Ftelč, pak první sníh". Chumelilo už cestou ve vlaku (jako mohli bysme jet busem, kterej jede necelý 2 hoďky, ale tam je takový dost nepřátelský prostředí pro sociální interakce.. Jako že se tam blbě chlastá.), v Telči bylo strašně mokro, lilo, ale po konferenci se ochladilo a ráno už byl aji snížek napadanej. :)
Jinak konference jako taková úplně super, akorát se musim naučit zvedat ruku, když mám nějakej dotaz. Páč mám trochu problém se sebeprosazováním v takovýchto situacích, radši si o tom s dotyčným pokecám půl hoďky v hospodě po pár panákách, než abych vznesla dotaz v oficiálním prostředí.
Jo a konečně jsem ochutnala tu Becherovku Lemond, co o ní všichni tak básnili. Dobrá, dobrá, akorát jsem si jich nemusela dávat tolik, ale dobrý zas bylo, že náš stůl, u kterýho seděli jen 4 lidi, měl nejdelší lístek! To bylo U Švejka, tam o půlnoci zavírají, tak jsme se dohrabali k Zelenýmu žížalovi, kdosi do mě nalil další becherovku, dvakrát jsem si ucucla z kofoly a musela jsem jít, jinak bych to už asi nezvládla.. Ježiš a strašnej trapas jsem udělala, všichni z toho měli výtlem, ale já za to fakt nemůžu, jsem chtěla říct něco jinýho, ale nějak to nevyšlo, no..
Takže jako celkově to bylo gut, akorát bylo blbý, že ráno všichni hrozně rychle zmizeli, takže na na další obídek nebyla nálada (a já se na tu čočkovku s párkem tak těšila!), ale aspoň jsme byli brzo doma. :)
A abych nezapomněla - hlavní problém, který se v hospodě řešil (krom toho, kdo vymyslí nejvíc sprostých slov obsahujících diakritiku), se týkal 300 000 světelných let dlouhé tyče. A kdo měl pravdu? Já! Teda jako původně jsem byla o svojí pravdě přesvědčená stejně jako jakýkoliv jiný opilec, ale pak mi brácha druhej den ráno řikal, že tam někdo v noci volal tatínkovi, aby nás rozsoudil. No a on řekl přesně to samý, co já, takže jako já jsem teď chytrá, abyste věděli. :) Mně se totiž hrozně dobře přemýšlí, když mám v krvi nějaký promile, to se mi v hlavě asociujou takový poklady, že ani sama nevěřim tomu, že jsem schopná tak vysoce logickejch úsudků. :) Stejně jak s tim pornem, že. Akorát to už si nepamatuju, co to ze mě lezlo, jen že mi ten druhej řikal, že na tom asi něco bude.. Škoda, že jsem si nestihla s Jirkou pokecat o tom sobeckym genu, ten by dostal na frak! :D

Falco.

Geniální! Děcka, kdybyste letos měli vidět jediný film, tak tohle je to ono! Před chvilou jsem přišla z kina a mám pocit, že normálně fungovat budu moct až tak v březnu někdy. Jsem emocionálně úplně vyplivnutá. Chtělo se mi brečet už tak v půlce filmu, koncertní prostřihy byly naprosto úžasný, děsivě mi u nich bilo srdce. :) Furt nějakej Freddie Mercury.. Hovno, Falco! Totálně úžasně vygradovanej film a i když to jinak skončit nemohlo, stejně byl konec tak mrazivě a stroze udělanej, dokonalý završení celkovýho dojmu. :)
Úplně "nejhorší" bylo, že se mi začly vracet vzpomínky, jak mi bylo necelejch 10, na uších walkmana a valila jsem jedno album za druhym do zblbnutí, až jsem uměla všechny písničky nazpaměť.. A teď po letech se mi ty slova okamžitě vybavily, málem jsem si zpívala nahlas. :) Maličko mě zaskočilo, že byl Falco tak slavnej, to jsem vůbec netušila, ale co já jsem taky v 10 letech věděla, že..? Navíc to "jeho" děcko se narodilo na den přesně o 13 dní dřív než já. :)
Herec, co hrál Falca, nějakej Manuel Rubey, byl dokonalej. Sice Falcovi nebyl moc podobnej, resp. celou dobu ve filmu vypadal úplně stejně jako malej kluk, navíc přezpíval ty písničky sám znova, což mi v některých pasážích vyloženě rvalo uši, nicméně tleskám vestoje! Na něm stál celý film, ostatní si ani neškrtli.
Já už fakt nevim, co k tomu ještě dodat, běhá mi mráz po zádech, bude trvat tak týden, než to všechno poberu. Tak aspoň videíčko:

Sushi.

Tak už po mně zas všichni dupou, že málo píšu, proto jsem byla nucena přivodit si nevšední zážitek (ježiš, co je tohle za spojení..), aby bylo o čem psát.
Po vzoru Michalky jsem se rozhodla, že jsem už dost velká na to, abych konečně ochutnala sushi. Naštěstí už Momosushi zavedlo objednávání přes internet, protože jestli něco nesnášim, tak někam volat. I gynekologa jsem si vybrala tak, abych se mohla objednat přes net. :) Psali, že by to mělo dorazit do 90 minut, ale 90 minut je to přibližně teď a už to mám skoro snězený. A to nijak extra nespěchám teda. I co se týče objednávky, inspirovala jsem se Míšou, objednala jsem si Set A.
A teď moje dojmy, jo? Zvláštně to smrdí. :) Ale to se dalo čekat, když v tom jsou rybky. Takže to by mi nevadilo. Nejlepší z celýho boxu jsou takový ty klasický ruličky, Sake tomu říkají na stránkách. Sojovka mi teda moc nejede, ale tak co už, to ani nikdy předtim. Celkem dost mi zachutnal ten zázvor nakládanej, je tak příjemně slaďoučkej. Jo a na co jsem nepřišla, je to, co je taková ta žlutá hranatá věc přivázaná k hrudce rejže řasou. Taky takový sladký to je, ale neumim to identifikovat, tak mě kdyžtak poučte. :) A velmi mě potešilo, že jsem snědla 3 kousky a už jsem nemohla ani sousto do sebe dostat, to je takový hezký, když člověk ví, že jí něco zdravýho a navíc mu stačí málo. :) Takže celkově naprostá spokojenost, určitě jsem tohle nepapala naposled. :)
Dokonce jsem si to vyfotila, akorát tu teda nemám bluetooth, takže jestli ten obrázek chcete vidět, musíte se večer kouknout ještě jednou. :)

EDIT (23.25): Tak tu to je:

Na pěst.

Už je to tu zas, další den na ho*no. Vlastně špatný už to bylo včera na hokeji. Nejlíp to asi vystihl Zahi slovy "kdyby došlo na samostatný nájezdy, tak bych se rozjel, na modrý zabrzdil a hodil mu tam žabku, to by bylo jistý".
Potom ten budíček v půl šestý! Tak jsem se těšila, že pojedu s poloprázdnýma zavazadlama, když jsem dala taťkovi ty kalhoty, ale teta se zbláznila a nabalila mi spoustu jídla. Což je vlastně nakonec dobře, aspoň neumřu hlady a nemusim nic vařit.
Pak si v kupéčku přisedla slečna, co si hrozně nahlas do netěsnících sluchátek pouštěla dokolečka Touhu od Landy. Teda nevim, jestli jako furt dokolečka, ale vždycky, když se mi nějakým zázrakem podařilo usnout a pak se zas bohužel vzbudit, tak hrála ta stejná "písnička".
Do práce jsem dorazila nas*aná na 100 %, úkoly jsem neměla, prezentaci jsem neměla, nakonec jsem teda ani dom nejela a dodělala to tam. V 10 dojela Číča a oznámila mi, že mi zlomila kartáč na vlasy (uááá, co je to za děsnou úchylku česat se cizim hřebenem?!). Můj maličkej, oranžovej, s obrázkem pejska! Zrcátku bude smutno. Budu plakat.. A do kompu byly zapojený moje repráčky, aniž by se kdokoliv aspoň zeptal, jestli mi je teda z bytu může odvízt. (Když jsem dojela do práce znova po škole, tak už tam nebyly, bojím se zeptat.)
Do školy jsem dorazila jen tak tak, abych stihla vytisknout úkol, prezentaci a ostatní kravinky, do čtvrtýho patra jsem běžela. (Aspoň už tenhle týden nemusim cvičit.) Pozitivní bylo, že na němčinu skoro nikdo nedorazil, takže sem diplomaticky vysvětlila, že moje prezentace je příliš úžasná a byla by fakt škoda, kdyby ji slyšelo jen tak málo lidí (takže ji budu muset trochu předělat, bezva). Každý pondělí si s láskou vzpomenu na naši němčinářku na gymplu, jak jsme ji nenáviděli za to, že po nás chce milion slovíček a gramatiku, která se nepoužívá ani v Německu. Díky ní si připadám tenhle semestr na němčině fakt geniální :).
Dobrá nálada vydržela jen do chvíle, než jsem dojela po práci domů, v kartáči, kterej jsem minulý týden pečlivě vydrbala a od té doby nepoužila, jsem zas našla blonďatý vlasy obalený lakem. Já už fakt potřebuju někoho zabít, tohle neni normální, to si mám na všechno dát cedulku "DON'T TOUCH IN CASE U DON'T WANNA DIE"?! A někdo uklízel koupelnu, takže nejen, že mám už jen půl poličky na svých 300 věcí, protože na druhé půlce je místo pro 3 jiné, ale nemůžu najít svůj kytičkovej věšáček na houbičku, kterej jsem zrovna chtěla přilepit znova :(.
Tak jsem si řekla, že na to kašlu, nakrájela jsem si hermelínek a čabajčičku (došly olivy, snad na ně zítra nezapomenu), že si pustim Scrubs. Zhasnu velký světlo, cvaknu lampičkou a.. DAMN IT! Prasklý vlákno.
Tohle už fakt neni normální, už jen chybí, aby mi spadl strop na hlavu. Jsem dneska fakt úplně mega vytočená, je to smutný, protože ty věci vypadaj jak maličkosti, ale znáte to, stokrát nic..

Blondýnka.

Můj quest úspěšně pokračuje. Včera jsem byla u kadeřnice, snažíme se zbavit těch zbytků černý barvy, takže jsem zas o pár odstínů světlejší. A jako bonus mám v patce tmavě růžovej flek. :) Původně to teda měla být červená, když Peťa tu barvu patlala, tak to vypadalo, jak když mi vrazila sekyrku do hlavy, nakonec to chytlo nějako růžově, u hlavy víc, směrem ke konečkům to tmavne a ztrácí se. Hezký. Akorát si s tim připadám trochu blbě teda. :D A skoro nikdo si toho jako nevšim, což mě trochu štve, protože bych chtěla slyšet, jak je to strašně krásný! A navíc to ani nejde vyfotit (co se taky divim, když fotim mobilem), abyste mi vy mohli říkat, jak mi to hrozně sluší a nic hezčího jste nikdy neviděli. :)
A taky jsem byla nakupovat, dvoje džínečky mám a super tričko, ze kterýho už ale nemám takovou radost, ale to přejde. :)

Dotkni se slunce.

To řikala včera nějaká hosteska od Metaxy. Já to tu asi přejmenuju na Alkoholický blog. Ono se toho moc nezmění.
Včera megagut akce v Café 04. Ani jsem si nestačila sednout a už jsem dostala Sun Tonic gratis od Mišičky. Mi mělo bejt hned jasný, jak to dopadne. Pak nám nejhodnější Nikolka nosila protekční žetony do soutěže, takže máme každej asi 50 klíčenek Metaxa, šťastnější vyhráli tričko nebo paruku (fakt vkusná), což bylo stejně jedno, protože když hostesky zmizly, došla Nikola a zeptala se nás, co bysme chtěli, že jí tam něco zbylo, takže nakonec máme paruku a vějíře všichni, všeobecná spokojenost. :) Akorát tu Metaxu jsem fakt neměla exovat, to byl trochu slabší nápad.
Nebudu se v tom zbytečně hrabat, dom jsem dorazila před šestou v příšernym stavu, z cesty trolejbusem (z kalby se snad jezdí rozjezdem, ne?!) si pamatuju jenom nějakýho ožralýho borca, co se mě ptal, jestli s nim půjdu na panáka, tak jsem řekla "Ani náhodou", a pak jsem se vzbudila na konečný. Cestou mezi bytovýma dveřma a postelí jsem ze sebe sházela oblečení, padla jsem do postele a vzbudila se o dvě a půl hodiny později (naštěstí sama od sebe, 2 minuty před budíkem). To bylo 8.28 a v 8.49 jsem už stála na zastávce. Takže je asi jasný, jak momentálně vypadám. Sedim v práci ve slunečních brýlích, abych neodpuzovala zákazníky, a modlím se, aby těch 12 hodin uběhlo fakt hodně rychle. A to počitám, že nejlepší krize přijde tak za dvě, tři hodinky..
Navíc ráno vstavám před šestou, abych stihla vlak do Pardubic. A musim se nějak přibližně zkulturnit, aby maminka neřekla, že žiju jak prase. :D

Špatná nálada.

Tak nevim, jestli je to tim podzimem, ale poslední týden je fakt bída. Naštve mě každá prkotina, lidi nenávidim, protože dejchaj a navíc hrozně nahlas! Škola mě nebaví, v práci mě to nebaví, sedět doma mě nebaví, už ani na ten slkhl nemám chuť.. Snad se to brzo zlepší, nebo začnu věřit tomu, že lidi páchaj na podzim víc sebevražd :).
Ale abych nepřeháněla, tak mám i světlý chvilky. Třeba dvě denně. To mě napadne nějaká gut myšlenka a strašně se těšim, až ji zrealizuju. No ale pak přijde na věc a už mi to tak supr nepřijde a zas jsem naštvaná, že ani na takovýhle věci nemám náladu. Tak trochu vicious circle. Třeba dneska se celý den těším na Huma, němčinu, naturalistickou morálku a teorii pravdy. No a jen přijdu dom, tak mám chuť akorát ležet a čučet na seriály.
Ale musim se pochválit, dokopala jsem se dneska vstát ráno a jít na osmou (!) na fyziku :). To byl takovej pozitivní moment dnešního dne, neni to se mnou asi eště úplně zlý. A ve škole jsem vydržela sedět až do těch čtvrt na sedm. Akorát Aristoteles měl smůlu, touha po meníčku u Chluparů byla větší :).
Jo a taky jsem včera byla na hokeji. Asi po padesáti letech zas :). No vypadalo to trochu jak exhibiční vystoupení. Ale čekala jsem větší řev, Brňáci se chlubí, že jsou lepší jak my z Pardubic, ale teda nic moc jako. Choreo pěkný (možná mi teda chybí ta tma po gólu a blikající světýlka, čekala jsem že k tomu osvětlení aspoň naběhnou borci s barevnýma fóliema), ale že jim mexická vlna chcípne v kotli.. :D Stejně doufám, že se Kometa dostane do Extra, abych mohla chodit na Pardubice se koukat :).
No nic, jdu s tim udělat krátký proces a trochu něco do školy vymyslet, už na to kašlu tak moc a tak dlouho, že to i mně samotný přijde blbý :).

Holčičí záležitosti.

Tak mi bylo řečeno, abych zas už konečně něco napsala. A co já bych pro Míšu neudělala :).
Už fakt nebudu pít! Jako opravdu čestný pionýrský, už to začíná být za hranicema. Celý minulý týden v lihu, vyvrcholilo to úžasným sobotním grilováním zakončeným flaškou. Jako víc flaškama, ale myslim takovou tu hru, co se hraje na lyžařskym výcviku vesměs. No radši nebudu moc rozepisovat, co se tam všechno dělo, modří vědí, nicméně jsme byli všichni hrozně na s*ačky, takže si to asi umíte představit. Nejsvětlejším bodem večera byla opilá Míša, která měla hroznou touhu se se mnou neustále líbat (no já jsem na tom nebyla o moc jinak). Nutno podotknout, že ji Martinovi trochu závidim, holka šikovná (neni zač!) :D. Sice mě pak asi během čtvrt hodiny stihla dvakrát schválně (!) zlít vodou, ale kdo by se na ni dokázal zlobit? Nepamatuju si, proč to udělala, ale určitě jsem si to zasloužila :).
Pak tu bylo to úterý. Čtyři piva v Bakeru, jedna velmi potěšující SMSka a asi 40 Frisec ve Čtrnáctce. Jo a Lenička s ulomenym nehtem a její hyperaktivní kamarád. Trojkovej rozjezd, ach jaká to radost :).
Středeční večer se nesl ve znamení nahánění tohoto kamaráda. Nejdřív nás vyhnal na Favál na nějakou PdF & FSpS party, což bylo přesně tak strašný, jak to zní. Dorazil s půlhodinovym zpožděnim a po větě "Jen si tam hodim věci a přijdu za váma" jsme ho už neviděly. Naštěstí každou prekérní situaci zachrání Livin, takže náhradní plán byl jasnej. Po zjištění, že na tomto místě se nachází pouze jedna okouzlující bytost, která nespadá do množiny nás tří (Lenka, já a Dáša), a že nebezpečně blízko se pohybují dvě osoby, které bych opravdu nerada střetla (hádejte, co se stalo o 10 minut později), jsem naštěstí spatřila dva bývalé kolegy z germanistiky, takže aspoň bylo kam si sednout a s kym se zakecat :). Lenka se celý večer domlouvala s tim svym, kdy teda jako dojde, odpověď zněla pokaždé "Za půl hodiny" (krom jednoho "Za 5 minut", následovaného asi třemi "Za půl hodiny", a jednoho "Nemáš číslo na taxík?"). V půl třetí jsme se s Dášou zvedly, šly se na Českou napapat (zrovna k trafice přijelo auto s bagetkama čerstvýma, tak jsme pána o dvě poprosily, dostaly jsme je asi o 12 korun levnějc). Cestou tam jsme ještě stihly potkat toho kamaráda s ještě jednim kamarádem (pohled na něj se mě zeptal: "Fakt už chceš jít domů?" :)), ale se slovy "Kluci, vy jste fakt tragédi" jsme pokračovaly v cestě. Nutno podotknout, že Lenička v noci nepřišla domů :).
No a potomhle všem jsem ráno vstávala v 8 (do postýlky jsem se dostala někdy před pátou, protože jsem měla děsivě moc energie a nemohla jsem jen tak zalehnout) a zastavila jsem se až odpoledne, rozkoukala první řadu Scrubs a teď tu ležim a chce se mi neskutečně spát!
Kvůli tomuhle nemám vůbec na nic čas. Takže zítra ve 3 po práci, kde si udělám nehtíčky, si dám hezky solárko, nechám si od Kristínky udělat vlásky, pak si půjdu koupit něco pěkného na sebe a večer se uvidí :).

No ty vole.

Tak jsem se konečně dokopala a koupila si žehličku na vlasy. Remington. Prý jsou dobrý. Na tom by ještě nic nebylo. Ale ona nefungovala! Vůbec ty diodky neblikaly, jak měly, po půl hodině v zásuvce jsem na ní pořád ještě udržela ruku, což nepředpokládám, že bych na na 230°C rozehřátém teflonu měla. No nic, řekla jsem si a utikala ji reklamovat. (No.. utikala.. po týdnu.) To taky ještě neni pointa, něco se po*ere každou chvíli. Nejlepší "zábava" přišla na reklamacích v Datartu.
Přijdu tam, najdu přepážku, počkám, až na mě dojde řada, položim krabici na pult a povidám: "Dobrý den, já bych chtěla reklamovat žehličku na vlasy". Borec se na mě málem ani nekoukne a začne něco ťukat do klávesnice. Teda spíš vypadal, jak když tam má rozjeto 'Všema deseti', jeden úder za minutu, nepřítomně čučí do monitoru. Pak se mu začly zavírat oči. Čekám 2 minuty, 5 minut, furt nic, furt ťuká. Pak se zeptá: "Jméno?", nadiktuju jméno. 2x zopakuju. Zeptá se na adresu, 3x zopakuju, dodám, že Pardubice. Nakonec po půl hodině se velmi neartikulovaně zeptá, co že je s tim jako v nepořádku. Tak mu to povim, následuje dalších několik minut nekonečného ťukání. Pak jde okopírovat účet. U kopírky se klátí jak bodlák ve větru. Nakonec mi dá podepsat papír s reklamací s tím, že až to bude, tak se ozvou.
Výsledkem této půlhodinové snahy je to, že se jmenuju Peháková (debil), problém se žehličkou je takový, že, cituji: "po plůlhodině se nahřeje na max 50. cca" a stav výrobku je, cituji: ",". Jo a BTW bydlím v Praze Malešicích, PSČ 10000 (kde to jako je?!).
Když bylo po všem, teprve jsme zjistily, co tam ten evidentně totálně na kopr zaměstnanec zplodil. No tak jsem se otočila na podpatku a naklusala zpátky k pultíku vedle (s tim blbečkem se fakt bavit nehodlám a navíc ho, soudě podle jeho absence, už vyrazili) a sympatickému mladému brigádníkovi, kterého jsem se předtím ptala, kde že mají reklamace, a který už ke konci toho výstupu, kdy jsme se s Leničkou už prakticky nahlas bavili o tom, že to pako je totálně ožralý, pokukoval, co se děje, že jako kolega je jaksi mimo a že ten reklamační papír je mi vlastně na nic. Chudák pán, co zrovna reklamoval mikrovlnku, která nehřeje (s tim teplem by to v Datartu měli eště nějak globálně vyřešit asi), si pak potvrzení o reklamaci radši dvakrát přečetl, než podepsal, se slovy: "Když jsem slyšel, co slečna povidala..". Načež mu ten pěknej (jako fakt) borec odvětil, že to byl jiný kolega, který zrovna ten den nebyl ve své kůži.
Nakonec všechno dobrý, žehlička snad bude brzo, do tý doby si budu rvát vlasy tou Lidčinou, která má totálně zdemolovanou jednu destičku. Lepší než si nevyžehlit vlasy vůbec, že :). A jako bonus mám ještě svetříček (nesmí mě v něm vidět Gabka, nebo zas budu poslouchat, že mám moc velkej výstřih) a vestičku úžasnou bílou s kožíškem okolo kapucky :).

Uf.

Tak už je to všechno za mnou. Hlavně teda to stěhování. 50kilová taška s jídlem, to byla fakt lahůdka. Ale zvládla jsem to, i těch 20 kilo knížek, aniž bych musela někoho potupně prosit o pomoc :). Jsem na sebe pyšná a zítra si koupím něco pěknýho na sebe za odměnu.
Taky mám za sebou konečně ten prokalenej tejden. V úterý to začlo a na sobotní oldies party v Kníničkách v tělocvičně to skončilo :). Fakt ale, že jsme to s těma panákama trochu přehnaly.. Detaily z pátečního Karibiku snad radši ani nebudu rozepisovat, by mě taky možná mohli zavřít, bůh ví, jestli tomu borcoj bylo už aspoň 15 :D.
A začla nám škola. Fakt super. Dneska jenom němčina, ale myslim, že jsem se moc dobře nezapsala, když první, co jsem řekla, bylo, že nesnášim němčinu :). Nicméně paní doktorka vypadá vesele, a když jsem jí řekla, že nemám talent na jazyky, její odpovědí bylo "Ani bych neřekla", což potěší :).
Ne všechno je ale dneska dobrý, zrovna jsem zjistila, že jsem nějak prošvihla přihlašování k tématům z Epistemologie, příště asi budu číst maily pořádně. Když já jsem si k tomu chtěla v klidu sednout a kouknout se na ty témata pořádně, a ne kliknout na první, který uvidim, abych to měla z krku, a pak zjistim, že k tomu neni co napsat.. No nic, určitě to půjde nějak vyřešit :). Nj, je vidět, že semestr už zas začal :).

Svoboda slova.

Tohle jsem původně jako vůbec nechtěla psát, ale Michalka se prej nudí, nebo co, tak jsem si řekla, že vám to povim.
Je to hnus. Tohle je můj blog a já si tu chci psát, co mě napadne! Ale nemůžu. Ne že by mi to někdo zakázal, ale vždycky uvažuju, kdo všechno se tady k tomu může dostat. A to, co s klidem vyprávim kamarádům u piva, bych asi úplně nechtěla, aby se dostalo k mamince třeba :). Neni to nespravedlivý? Timhle vás připravuju o spoustu kvalitních zážitků, protože mám strach :). Proto jsem tu nenapsala, jak jsem polila pivem hlavy těch dvou zvrhlíků na záchodě v Livinu, ani to, že jdu znovu darovat oocyty, tentokrát to ovšem není z mojí hlavy, zavolali sami :). I když většina z těch, co to tu čtou, to už stejně všechno vědí, tak stejně. Žiju v iluzi, že tu chodí i spousta cizích lidí, kteří by moje historky ocenili :).
Jo a dneska byl u nás v solárku nějakej dealer L'oréalu a měl všechno za polovinu! Tak jsem si hned vzala řasenku Double Extension Carbon za 200 (vzhledem k tomu, že poslední řasenku jsem měla za 49 korun, tak jsem si to zasloužila). Jo a ještě Peťa si vzala lesk na rty Glam Shine 6h, a ten je teda jako fakt úplně moc super! Asi až ten pán (mimochodem neskutečnej kořen!) zas přijede, tak si taky koupim, váhám ale mezi timhle a timhle. Asi si vezmu oba, jeden za kilo, nekupte to :D.

New Look.

Tak jsem se zas kvalitně ožrala.. Ne, nebudu vám to vyprávět, strašná story, ale jinak pařba jako gut :). No a neskončily jsme zas ve 3 ráno ležet na Svoboďáku?! Já se asi s Gabkou přestanu stýkat, protože tohle už je fakt o ledviny :D.
No to bylo v úterý a teď jsem zrovna dorazila s Leničkou z další akce, kterou jsem si úžasně užila, ačkoliv jsem měla pocit, že jsme jediné dvě, co se baví.. Mám zas novou zkušenost do života (kurňa, s těma nehtama se ale blbě píše!) - bavit se dá, přátelé, i bez alkoholu! No, ne úplně, ale jsem naprosto střízlivá - možná aji díky tý 20minutový procházce do kopečka s taškou těžkou jak kráva (Jéé, já jsem vám vlastně ještě nevyprávěla o stěhování, co? Tak až zítra, stejně to bude pokračovat. A snad už i končit.) - ale mám radost, že jsem konečně unavená normálně a ne společensky.
No a úplně nejvíc hot news - mám krááásný nový vlásky! Teda oni mi je asi všichni chválí jen tak ze slušnosti, ale já z nich mám neskutečnou radost a ani Mačo mi ji nemůže zkazit :). Nehledě na to, že mi ten chemickej narovnávač sežral totálně tu černou barvu, takže si konečně můžu vybrat nějakou jinou třeba :).


Jako na nic krom těch vlásků nekoukejte, byla jsem úplně mimo, když jsem to fotila :).