No ty vole.

Tak jsem se konečně dokopala a koupila si žehličku na vlasy. Remington. Prý jsou dobrý. Na tom by ještě nic nebylo. Ale ona nefungovala! Vůbec ty diodky neblikaly, jak měly, po půl hodině v zásuvce jsem na ní pořád ještě udržela ruku, což nepředpokládám, že bych na na 230°C rozehřátém teflonu měla. No nic, řekla jsem si a utikala ji reklamovat. (No.. utikala.. po týdnu.) To taky ještě neni pointa, něco se po*ere každou chvíli. Nejlepší "zábava" přišla na reklamacích v Datartu.
Přijdu tam, najdu přepážku, počkám, až na mě dojde řada, položim krabici na pult a povidám: "Dobrý den, já bych chtěla reklamovat žehličku na vlasy". Borec se na mě málem ani nekoukne a začne něco ťukat do klávesnice. Teda spíš vypadal, jak když tam má rozjeto 'Všema deseti', jeden úder za minutu, nepřítomně čučí do monitoru. Pak se mu začly zavírat oči. Čekám 2 minuty, 5 minut, furt nic, furt ťuká. Pak se zeptá: "Jméno?", nadiktuju jméno. 2x zopakuju. Zeptá se na adresu, 3x zopakuju, dodám, že Pardubice. Nakonec po půl hodině se velmi neartikulovaně zeptá, co že je s tim jako v nepořádku. Tak mu to povim, následuje dalších několik minut nekonečného ťukání. Pak jde okopírovat účet. U kopírky se klátí jak bodlák ve větru. Nakonec mi dá podepsat papír s reklamací s tím, že až to bude, tak se ozvou.
Výsledkem této půlhodinové snahy je to, že se jmenuju Peháková (debil), problém se žehličkou je takový, že, cituji: "po plůlhodině se nahřeje na max 50. cca" a stav výrobku je, cituji: ",". Jo a BTW bydlím v Praze Malešicích, PSČ 10000 (kde to jako je?!).
Když bylo po všem, teprve jsme zjistily, co tam ten evidentně totálně na kopr zaměstnanec zplodil. No tak jsem se otočila na podpatku a naklusala zpátky k pultíku vedle (s tim blbečkem se fakt bavit nehodlám a navíc ho, soudě podle jeho absence, už vyrazili) a sympatickému mladému brigádníkovi, kterého jsem se předtím ptala, kde že mají reklamace, a který už ke konci toho výstupu, kdy jsme se s Leničkou už prakticky nahlas bavili o tom, že to pako je totálně ožralý, pokukoval, co se děje, že jako kolega je jaksi mimo a že ten reklamační papír je mi vlastně na nic. Chudák pán, co zrovna reklamoval mikrovlnku, která nehřeje (s tim teplem by to v Datartu měli eště nějak globálně vyřešit asi), si pak potvrzení o reklamaci radši dvakrát přečetl, než podepsal, se slovy: "Když jsem slyšel, co slečna povidala..". Načež mu ten pěknej (jako fakt) borec odvětil, že to byl jiný kolega, který zrovna ten den nebyl ve své kůži.
Nakonec všechno dobrý, žehlička snad bude brzo, do tý doby si budu rvát vlasy tou Lidčinou, která má totálně zdemolovanou jednu destičku. Lepší než si nevyžehlit vlasy vůbec, že :). A jako bonus mám ještě svetříček (nesmí mě v něm vidět Gabka, nebo zas budu poslouchat, že mám moc velkej výstřih) a vestičku úžasnou bílou s kožíškem okolo kapucky :).