Období úklidu.

Ne, vážně se nehodlám rozepisovat o tom, jak se v posledních letech Vánoce vzdálily původnímu významu a staly se svátky stresu. Je tu totiž něco mnohem důležitějšího. Zkouškový! Poprvé jsem si všimla, že se blíží, když jsem zjistila, že spim čim dál tim míň. No a teď mi došlo, že v pondělí začíná zápočťák. Je tu několik zcela jasných ukazatelů:
Nejen že jsem začla mýt nádobí i po spolubydících, ale dokonce ho i utírat.
Byla jsem nakoupit, ale ne žádný instantní hovadinky, ale normální suroviny, ze kterejch se musí teprv něco vykouzlit! (Což mi připomíná, že jsem si dneska udělala supr večeři. Na olivovym oleji [jinej nemám, jen tenhle ve spreji] jsem osmahla [ježiš, jak já nenávidim slovo 'osmahnout'!] cibuli, nasypala jsem na to arašídy solený, pak maso [co mi zbylo ze včerejší večeře, kterou tvořil gyros s nudlema :)], polila jsem to sojovkou [ta mi zas zbyla ještě ze sushi, v takovym malym pytliku] a nakonec jsem do toho narvala mraženej hrášek. K tomu rejži, na talíři ještě jsem to posypala jarní cibulkou, no naštěstí dneska nemusim nikoho líbat.. :))
Pak se syndrom blížícího se zkouškového projevil znovu, když jsem lednici, předtím, než sem do ní narvala ten ohromnej nákup, vytřela (sic!). Dokonce i ten kastlík na zeleninu jsem vymyla! To je jasný, neni cesty zpět..
A teď mě chytaj takový nápady, jako že utřu prach, vyluxuju a podobně. Ale prd. Musim se učit, mám toho strašně moc a času jen tak tak, spíš míň.
Jo a včera na vánoční besídce katedry jsem od bráchy dostala úplně bezva německou sadu, jsem vám to vyfotila. To je další znamení, normálně bych se na nějaký focení vyflákla, nebo bych aspoň nestrávila 5 minut aranžovánim.. Hlavně si jako všimněte, jak se ty sušenky všechny pěkně jmenujou. :)



Tak jo, jsme se pokochali a já se jdu zas věnovat něčemu užitečnýmu, mám toho tolik, že nevim, co dřív, takže nakonec asi neudělám vůbec nic..