Patogenní zóna.

Už pár dní se kolem mě vyskytuje pole, které má neblahý vliv na elektronické přístroje. Začlo to zcela nevinně událostí s pracovním názvem Japonec. Tak si tak v pohodičce sedim a koukám na Nic než pravda (čistě pro pobavení nad tim, jak jsou lidi blbí), když tu náhle se ozve mužský hlas, mluvící japonsky na hudebním podkresu ve stylu country. A dokolečka dokola. Naprosto jsem nepochopila, odkud se to line. Jako z kompu, to bylo jasný, ale zdroj jsem nevypátrala. Ani vystoupit a nastoupit nepomohlo, ten vopruz tam byl dál. Trvalo to asi půl hodiny, byla jsem už naprosto zoufalá, Radečkovi s Leničkou se to očividně zdálo jako náramná bžunda, a najednou šlus. Jak když utne.
Uběhl den, na milého Japonce jsem si ani nevzpomněla, když se zčista jasna zjevil jeho kolega. Zas taková pěkná smyčka s ještě lepším podkresem. Ten se držel tak 10 minut a zas ticho po pěšině. Žádnej virus jsem nenašla (kde by se tu taky vzal, já jsem vysoce inteligentní přeci :)), dodnes jsem nepochopila, co po mně chtěli.
Vrcholem byl dnešní den. "Vesele" si sedim v práci, všechno v pohodičce, nic nenaznačovalo, že by zas mělo přijít překvapení. Zvednu se, jdu.. ehm.. třeba na záchod, vrátim se a.. celej obraz v počítači otočenej o 90° doleva! Myšička reaguje kompatibilně s obrazem, čumim jak puk. Jak se tohle sakra stalo..?! No nic, pro nedostatek lepších nápadů ze všech stran byl monitor násilím postaven na pravou hranu. Naštěstí mi pak dobrá duše poradila klávesovou zkratku, kterou se vše vrací do původního stavu. (Což byla klika, že to tak šlo, páč jsem to pak jen tak ze zvědavosti zkusila na svym kompu a nefungovalo to.) Čímž pádem se záhada stává ještě záhadnější, protože nechápu, jak se mohlo _samo_ náááhodou zmáčknout ctrl+alt+šipkakamsi.
O tom, že se celý den bezdůvodně zapínala voda v koupelně v umyvadle na fotobuňku, že mi QIP fungoval zcela iracionálním stylem a že se mi sám od sebe vypnul telefon, kterej něco takovýho v životě nikdy neudělal, už jsou jenom přidružené skutečnosti. :)
No, vypadá to, že začínám být přístrojům v okolí lehce nebezpečná, snad nezačnou padat letadla, Mačo letí do Londýna. :D
Tak aspoň veselou písničku na závěr. Jako spousta lidí řiká, že je to děs, mně se hrozně líbí, navíc refrén je lehce zapamatovatelný po prvním poslechu. :)

Ftelč.

Tak mě tak napadlo, že by bylo dobrý se tu zase zjevit s nějakou hodnotnou informací. Naštěstí se o víkendu konala Ftelč, plus musim napsat tři přípravy na etiku, takže ideální konstelace. :)
Takže pro ty, co neví - Ftelč je studentská konference v Telči, pořádaná každý rok (tak 3 nebo 4 roky) naší katedrou. To tam jako v pátek ráno v nekřesťanskou hodinu (nějak před obědem, ale protože cesta tam trvá vlakem 4 hodiny, tak mi to přijde dost nekřesťanský) přijedem, dáme si výýýborný obídek Na Kopečku (takhle obrovský porce za tak skvělou cenu jsem nikde jinde neviděla!), pak kafíčko U Marušky (letos teda nějak nebyl čas) a pak se přesunem do univerzitního centra do sklepa (jako ne do vinnýho, ale vypadá to tam jak ve sklepě prostě).
Co se týče letošního roku, tak se opět vyplnilo přísloví "Jestliže Ftelč, pak první sníh". Chumelilo už cestou ve vlaku (jako mohli bysme jet busem, kterej jede necelý 2 hoďky, ale tam je takový dost nepřátelský prostředí pro sociální interakce.. Jako že se tam blbě chlastá.), v Telči bylo strašně mokro, lilo, ale po konferenci se ochladilo a ráno už byl aji snížek napadanej. :)
Jinak konference jako taková úplně super, akorát se musim naučit zvedat ruku, když mám nějakej dotaz. Páč mám trochu problém se sebeprosazováním v takovýchto situacích, radši si o tom s dotyčným pokecám půl hoďky v hospodě po pár panákách, než abych vznesla dotaz v oficiálním prostředí.
Jo a konečně jsem ochutnala tu Becherovku Lemond, co o ní všichni tak básnili. Dobrá, dobrá, akorát jsem si jich nemusela dávat tolik, ale dobrý zas bylo, že náš stůl, u kterýho seděli jen 4 lidi, měl nejdelší lístek! To bylo U Švejka, tam o půlnoci zavírají, tak jsme se dohrabali k Zelenýmu žížalovi, kdosi do mě nalil další becherovku, dvakrát jsem si ucucla z kofoly a musela jsem jít, jinak bych to už asi nezvládla.. Ježiš a strašnej trapas jsem udělala, všichni z toho měli výtlem, ale já za to fakt nemůžu, jsem chtěla říct něco jinýho, ale nějak to nevyšlo, no..
Takže jako celkově to bylo gut, akorát bylo blbý, že ráno všichni hrozně rychle zmizeli, takže na na další obídek nebyla nálada (a já se na tu čočkovku s párkem tak těšila!), ale aspoň jsme byli brzo doma. :)
A abych nezapomněla - hlavní problém, který se v hospodě řešil (krom toho, kdo vymyslí nejvíc sprostých slov obsahujících diakritiku), se týkal 300 000 světelných let dlouhé tyče. A kdo měl pravdu? Já! Teda jako původně jsem byla o svojí pravdě přesvědčená stejně jako jakýkoliv jiný opilec, ale pak mi brácha druhej den ráno řikal, že tam někdo v noci volal tatínkovi, aby nás rozsoudil. No a on řekl přesně to samý, co já, takže jako já jsem teď chytrá, abyste věděli. :) Mně se totiž hrozně dobře přemýšlí, když mám v krvi nějaký promile, to se mi v hlavě asociujou takový poklady, že ani sama nevěřim tomu, že jsem schopná tak vysoce logickejch úsudků. :) Stejně jak s tim pornem, že. Akorát to už si nepamatuju, co to ze mě lezlo, jen že mi ten druhej řikal, že na tom asi něco bude.. Škoda, že jsem si nestihla s Jirkou pokecat o tom sobeckym genu, ten by dostal na frak! :D

Falco.

Geniální! Děcka, kdybyste letos měli vidět jediný film, tak tohle je to ono! Před chvilou jsem přišla z kina a mám pocit, že normálně fungovat budu moct až tak v březnu někdy. Jsem emocionálně úplně vyplivnutá. Chtělo se mi brečet už tak v půlce filmu, koncertní prostřihy byly naprosto úžasný, děsivě mi u nich bilo srdce. :) Furt nějakej Freddie Mercury.. Hovno, Falco! Totálně úžasně vygradovanej film a i když to jinak skončit nemohlo, stejně byl konec tak mrazivě a stroze udělanej, dokonalý završení celkovýho dojmu. :)
Úplně "nejhorší" bylo, že se mi začly vracet vzpomínky, jak mi bylo necelejch 10, na uších walkmana a valila jsem jedno album za druhym do zblbnutí, až jsem uměla všechny písničky nazpaměť.. A teď po letech se mi ty slova okamžitě vybavily, málem jsem si zpívala nahlas. :) Maličko mě zaskočilo, že byl Falco tak slavnej, to jsem vůbec netušila, ale co já jsem taky v 10 letech věděla, že..? Navíc to "jeho" děcko se narodilo na den přesně o 13 dní dřív než já. :)
Herec, co hrál Falca, nějakej Manuel Rubey, byl dokonalej. Sice Falcovi nebyl moc podobnej, resp. celou dobu ve filmu vypadal úplně stejně jako malej kluk, navíc přezpíval ty písničky sám znova, což mi v některých pasážích vyloženě rvalo uši, nicméně tleskám vestoje! Na něm stál celý film, ostatní si ani neškrtli.
Já už fakt nevim, co k tomu ještě dodat, běhá mi mráz po zádech, bude trvat tak týden, než to všechno poberu. Tak aspoň videíčko:

Sushi.

Tak už po mně zas všichni dupou, že málo píšu, proto jsem byla nucena přivodit si nevšední zážitek (ježiš, co je tohle za spojení..), aby bylo o čem psát.
Po vzoru Michalky jsem se rozhodla, že jsem už dost velká na to, abych konečně ochutnala sushi. Naštěstí už Momosushi zavedlo objednávání přes internet, protože jestli něco nesnášim, tak někam volat. I gynekologa jsem si vybrala tak, abych se mohla objednat přes net. :) Psali, že by to mělo dorazit do 90 minut, ale 90 minut je to přibližně teď a už to mám skoro snězený. A to nijak extra nespěchám teda. I co se týče objednávky, inspirovala jsem se Míšou, objednala jsem si Set A.
A teď moje dojmy, jo? Zvláštně to smrdí. :) Ale to se dalo čekat, když v tom jsou rybky. Takže to by mi nevadilo. Nejlepší z celýho boxu jsou takový ty klasický ruličky, Sake tomu říkají na stránkách. Sojovka mi teda moc nejede, ale tak co už, to ani nikdy předtim. Celkem dost mi zachutnal ten zázvor nakládanej, je tak příjemně slaďoučkej. Jo a na co jsem nepřišla, je to, co je taková ta žlutá hranatá věc přivázaná k hrudce rejže řasou. Taky takový sladký to je, ale neumim to identifikovat, tak mě kdyžtak poučte. :) A velmi mě potešilo, že jsem snědla 3 kousky a už jsem nemohla ani sousto do sebe dostat, to je takový hezký, když člověk ví, že jí něco zdravýho a navíc mu stačí málo. :) Takže celkově naprostá spokojenost, určitě jsem tohle nepapala naposled. :)
Dokonce jsem si to vyfotila, akorát tu teda nemám bluetooth, takže jestli ten obrázek chcete vidět, musíte se večer kouknout ještě jednou. :)

EDIT (23.25): Tak tu to je:

Na pěst.

Už je to tu zas, další den na ho*no. Vlastně špatný už to bylo včera na hokeji. Nejlíp to asi vystihl Zahi slovy "kdyby došlo na samostatný nájezdy, tak bych se rozjel, na modrý zabrzdil a hodil mu tam žabku, to by bylo jistý".
Potom ten budíček v půl šestý! Tak jsem se těšila, že pojedu s poloprázdnýma zavazadlama, když jsem dala taťkovi ty kalhoty, ale teta se zbláznila a nabalila mi spoustu jídla. Což je vlastně nakonec dobře, aspoň neumřu hlady a nemusim nic vařit.
Pak si v kupéčku přisedla slečna, co si hrozně nahlas do netěsnících sluchátek pouštěla dokolečka Touhu od Landy. Teda nevim, jestli jako furt dokolečka, ale vždycky, když se mi nějakým zázrakem podařilo usnout a pak se zas bohužel vzbudit, tak hrála ta stejná "písnička".
Do práce jsem dorazila nas*aná na 100 %, úkoly jsem neměla, prezentaci jsem neměla, nakonec jsem teda ani dom nejela a dodělala to tam. V 10 dojela Číča a oznámila mi, že mi zlomila kartáč na vlasy (uááá, co je to za děsnou úchylku česat se cizim hřebenem?!). Můj maličkej, oranžovej, s obrázkem pejska! Zrcátku bude smutno. Budu plakat.. A do kompu byly zapojený moje repráčky, aniž by se kdokoliv aspoň zeptal, jestli mi je teda z bytu může odvízt. (Když jsem dojela do práce znova po škole, tak už tam nebyly, bojím se zeptat.)
Do školy jsem dorazila jen tak tak, abych stihla vytisknout úkol, prezentaci a ostatní kravinky, do čtvrtýho patra jsem běžela. (Aspoň už tenhle týden nemusim cvičit.) Pozitivní bylo, že na němčinu skoro nikdo nedorazil, takže sem diplomaticky vysvětlila, že moje prezentace je příliš úžasná a byla by fakt škoda, kdyby ji slyšelo jen tak málo lidí (takže ji budu muset trochu předělat, bezva). Každý pondělí si s láskou vzpomenu na naši němčinářku na gymplu, jak jsme ji nenáviděli za to, že po nás chce milion slovíček a gramatiku, která se nepoužívá ani v Německu. Díky ní si připadám tenhle semestr na němčině fakt geniální :).
Dobrá nálada vydržela jen do chvíle, než jsem dojela po práci domů, v kartáči, kterej jsem minulý týden pečlivě vydrbala a od té doby nepoužila, jsem zas našla blonďatý vlasy obalený lakem. Já už fakt potřebuju někoho zabít, tohle neni normální, to si mám na všechno dát cedulku "DON'T TOUCH IN CASE U DON'T WANNA DIE"?! A někdo uklízel koupelnu, takže nejen, že mám už jen půl poličky na svých 300 věcí, protože na druhé půlce je místo pro 3 jiné, ale nemůžu najít svůj kytičkovej věšáček na houbičku, kterej jsem zrovna chtěla přilepit znova :(.
Tak jsem si řekla, že na to kašlu, nakrájela jsem si hermelínek a čabajčičku (došly olivy, snad na ně zítra nezapomenu), že si pustim Scrubs. Zhasnu velký světlo, cvaknu lampičkou a.. DAMN IT! Prasklý vlákno.
Tohle už fakt neni normální, už jen chybí, aby mi spadl strop na hlavu. Jsem dneska fakt úplně mega vytočená, je to smutný, protože ty věci vypadaj jak maličkosti, ale znáte to, stokrát nic..

Blondýnka.

Můj quest úspěšně pokračuje. Včera jsem byla u kadeřnice, snažíme se zbavit těch zbytků černý barvy, takže jsem zas o pár odstínů světlejší. A jako bonus mám v patce tmavě růžovej flek. :) Původně to teda měla být červená, když Peťa tu barvu patlala, tak to vypadalo, jak když mi vrazila sekyrku do hlavy, nakonec to chytlo nějako růžově, u hlavy víc, směrem ke konečkům to tmavne a ztrácí se. Hezký. Akorát si s tim připadám trochu blbě teda. :D A skoro nikdo si toho jako nevšim, což mě trochu štve, protože bych chtěla slyšet, jak je to strašně krásný! A navíc to ani nejde vyfotit (co se taky divim, když fotim mobilem), abyste mi vy mohli říkat, jak mi to hrozně sluší a nic hezčího jste nikdy neviděli. :)
A taky jsem byla nakupovat, dvoje džínečky mám a super tričko, ze kterýho už ale nemám takovou radost, ale to přejde. :)

Dotkni se slunce.

To řikala včera nějaká hosteska od Metaxy. Já to tu asi přejmenuju na Alkoholický blog. Ono se toho moc nezmění.
Včera megagut akce v Café 04. Ani jsem si nestačila sednout a už jsem dostala Sun Tonic gratis od Mišičky. Mi mělo bejt hned jasný, jak to dopadne. Pak nám nejhodnější Nikolka nosila protekční žetony do soutěže, takže máme každej asi 50 klíčenek Metaxa, šťastnější vyhráli tričko nebo paruku (fakt vkusná), což bylo stejně jedno, protože když hostesky zmizly, došla Nikola a zeptala se nás, co bysme chtěli, že jí tam něco zbylo, takže nakonec máme paruku a vějíře všichni, všeobecná spokojenost. :) Akorát tu Metaxu jsem fakt neměla exovat, to byl trochu slabší nápad.
Nebudu se v tom zbytečně hrabat, dom jsem dorazila před šestou v příšernym stavu, z cesty trolejbusem (z kalby se snad jezdí rozjezdem, ne?!) si pamatuju jenom nějakýho ožralýho borca, co se mě ptal, jestli s nim půjdu na panáka, tak jsem řekla "Ani náhodou", a pak jsem se vzbudila na konečný. Cestou mezi bytovýma dveřma a postelí jsem ze sebe sházela oblečení, padla jsem do postele a vzbudila se o dvě a půl hodiny později (naštěstí sama od sebe, 2 minuty před budíkem). To bylo 8.28 a v 8.49 jsem už stála na zastávce. Takže je asi jasný, jak momentálně vypadám. Sedim v práci ve slunečních brýlích, abych neodpuzovala zákazníky, a modlím se, aby těch 12 hodin uběhlo fakt hodně rychle. A to počitám, že nejlepší krize přijde tak za dvě, tři hodinky..
Navíc ráno vstavám před šestou, abych stihla vlak do Pardubic. A musim se nějak přibližně zkulturnit, aby maminka neřekla, že žiju jak prase. :D

Špatná nálada.

Tak nevim, jestli je to tim podzimem, ale poslední týden je fakt bída. Naštve mě každá prkotina, lidi nenávidim, protože dejchaj a navíc hrozně nahlas! Škola mě nebaví, v práci mě to nebaví, sedět doma mě nebaví, už ani na ten slkhl nemám chuť.. Snad se to brzo zlepší, nebo začnu věřit tomu, že lidi páchaj na podzim víc sebevražd :).
Ale abych nepřeháněla, tak mám i světlý chvilky. Třeba dvě denně. To mě napadne nějaká gut myšlenka a strašně se těšim, až ji zrealizuju. No ale pak přijde na věc a už mi to tak supr nepřijde a zas jsem naštvaná, že ani na takovýhle věci nemám náladu. Tak trochu vicious circle. Třeba dneska se celý den těším na Huma, němčinu, naturalistickou morálku a teorii pravdy. No a jen přijdu dom, tak mám chuť akorát ležet a čučet na seriály.
Ale musim se pochválit, dokopala jsem se dneska vstát ráno a jít na osmou (!) na fyziku :). To byl takovej pozitivní moment dnešního dne, neni to se mnou asi eště úplně zlý. A ve škole jsem vydržela sedět až do těch čtvrt na sedm. Akorát Aristoteles měl smůlu, touha po meníčku u Chluparů byla větší :).
Jo a taky jsem včera byla na hokeji. Asi po padesáti letech zas :). No vypadalo to trochu jak exhibiční vystoupení. Ale čekala jsem větší řev, Brňáci se chlubí, že jsou lepší jak my z Pardubic, ale teda nic moc jako. Choreo pěkný (možná mi teda chybí ta tma po gólu a blikající světýlka, čekala jsem že k tomu osvětlení aspoň naběhnou borci s barevnýma fóliema), ale že jim mexická vlna chcípne v kotli.. :D Stejně doufám, že se Kometa dostane do Extra, abych mohla chodit na Pardubice se koukat :).
No nic, jdu s tim udělat krátký proces a trochu něco do školy vymyslet, už na to kašlu tak moc a tak dlouho, že to i mně samotný přijde blbý :).

Holčičí záležitosti.

Tak mi bylo řečeno, abych zas už konečně něco napsala. A co já bych pro Míšu neudělala :).
Už fakt nebudu pít! Jako opravdu čestný pionýrský, už to začíná být za hranicema. Celý minulý týden v lihu, vyvrcholilo to úžasným sobotním grilováním zakončeným flaškou. Jako víc flaškama, ale myslim takovou tu hru, co se hraje na lyžařskym výcviku vesměs. No radši nebudu moc rozepisovat, co se tam všechno dělo, modří vědí, nicméně jsme byli všichni hrozně na s*ačky, takže si to asi umíte představit. Nejsvětlejším bodem večera byla opilá Míša, která měla hroznou touhu se se mnou neustále líbat (no já jsem na tom nebyla o moc jinak). Nutno podotknout, že ji Martinovi trochu závidim, holka šikovná (neni zač!) :D. Sice mě pak asi během čtvrt hodiny stihla dvakrát schválně (!) zlít vodou, ale kdo by se na ni dokázal zlobit? Nepamatuju si, proč to udělala, ale určitě jsem si to zasloužila :).
Pak tu bylo to úterý. Čtyři piva v Bakeru, jedna velmi potěšující SMSka a asi 40 Frisec ve Čtrnáctce. Jo a Lenička s ulomenym nehtem a její hyperaktivní kamarád. Trojkovej rozjezd, ach jaká to radost :).
Středeční večer se nesl ve znamení nahánění tohoto kamaráda. Nejdřív nás vyhnal na Favál na nějakou PdF & FSpS party, což bylo přesně tak strašný, jak to zní. Dorazil s půlhodinovym zpožděnim a po větě "Jen si tam hodim věci a přijdu za váma" jsme ho už neviděly. Naštěstí každou prekérní situaci zachrání Livin, takže náhradní plán byl jasnej. Po zjištění, že na tomto místě se nachází pouze jedna okouzlující bytost, která nespadá do množiny nás tří (Lenka, já a Dáša), a že nebezpečně blízko se pohybují dvě osoby, které bych opravdu nerada střetla (hádejte, co se stalo o 10 minut později), jsem naštěstí spatřila dva bývalé kolegy z germanistiky, takže aspoň bylo kam si sednout a s kym se zakecat :). Lenka se celý večer domlouvala s tim svym, kdy teda jako dojde, odpověď zněla pokaždé "Za půl hodiny" (krom jednoho "Za 5 minut", následovaného asi třemi "Za půl hodiny", a jednoho "Nemáš číslo na taxík?"). V půl třetí jsme se s Dášou zvedly, šly se na Českou napapat (zrovna k trafice přijelo auto s bagetkama čerstvýma, tak jsme pána o dvě poprosily, dostaly jsme je asi o 12 korun levnějc). Cestou tam jsme ještě stihly potkat toho kamaráda s ještě jednim kamarádem (pohled na něj se mě zeptal: "Fakt už chceš jít domů?" :)), ale se slovy "Kluci, vy jste fakt tragédi" jsme pokračovaly v cestě. Nutno podotknout, že Lenička v noci nepřišla domů :).
No a potomhle všem jsem ráno vstávala v 8 (do postýlky jsem se dostala někdy před pátou, protože jsem měla děsivě moc energie a nemohla jsem jen tak zalehnout) a zastavila jsem se až odpoledne, rozkoukala první řadu Scrubs a teď tu ležim a chce se mi neskutečně spát!
Kvůli tomuhle nemám vůbec na nic čas. Takže zítra ve 3 po práci, kde si udělám nehtíčky, si dám hezky solárko, nechám si od Kristínky udělat vlásky, pak si půjdu koupit něco pěkného na sebe a večer se uvidí :).

No ty vole.

Tak jsem se konečně dokopala a koupila si žehličku na vlasy. Remington. Prý jsou dobrý. Na tom by ještě nic nebylo. Ale ona nefungovala! Vůbec ty diodky neblikaly, jak měly, po půl hodině v zásuvce jsem na ní pořád ještě udržela ruku, což nepředpokládám, že bych na na 230°C rozehřátém teflonu měla. No nic, řekla jsem si a utikala ji reklamovat. (No.. utikala.. po týdnu.) To taky ještě neni pointa, něco se po*ere každou chvíli. Nejlepší "zábava" přišla na reklamacích v Datartu.
Přijdu tam, najdu přepážku, počkám, až na mě dojde řada, položim krabici na pult a povidám: "Dobrý den, já bych chtěla reklamovat žehličku na vlasy". Borec se na mě málem ani nekoukne a začne něco ťukat do klávesnice. Teda spíš vypadal, jak když tam má rozjeto 'Všema deseti', jeden úder za minutu, nepřítomně čučí do monitoru. Pak se mu začly zavírat oči. Čekám 2 minuty, 5 minut, furt nic, furt ťuká. Pak se zeptá: "Jméno?", nadiktuju jméno. 2x zopakuju. Zeptá se na adresu, 3x zopakuju, dodám, že Pardubice. Nakonec po půl hodině se velmi neartikulovaně zeptá, co že je s tim jako v nepořádku. Tak mu to povim, následuje dalších několik minut nekonečného ťukání. Pak jde okopírovat účet. U kopírky se klátí jak bodlák ve větru. Nakonec mi dá podepsat papír s reklamací s tím, že až to bude, tak se ozvou.
Výsledkem této půlhodinové snahy je to, že se jmenuju Peháková (debil), problém se žehličkou je takový, že, cituji: "po plůlhodině se nahřeje na max 50. cca" a stav výrobku je, cituji: ",". Jo a BTW bydlím v Praze Malešicích, PSČ 10000 (kde to jako je?!).
Když bylo po všem, teprve jsme zjistily, co tam ten evidentně totálně na kopr zaměstnanec zplodil. No tak jsem se otočila na podpatku a naklusala zpátky k pultíku vedle (s tim blbečkem se fakt bavit nehodlám a navíc ho, soudě podle jeho absence, už vyrazili) a sympatickému mladému brigádníkovi, kterého jsem se předtím ptala, kde že mají reklamace, a který už ke konci toho výstupu, kdy jsme se s Leničkou už prakticky nahlas bavili o tom, že to pako je totálně ožralý, pokukoval, co se děje, že jako kolega je jaksi mimo a že ten reklamační papír je mi vlastně na nic. Chudák pán, co zrovna reklamoval mikrovlnku, která nehřeje (s tim teplem by to v Datartu měli eště nějak globálně vyřešit asi), si pak potvrzení o reklamaci radši dvakrát přečetl, než podepsal, se slovy: "Když jsem slyšel, co slečna povidala..". Načež mu ten pěknej (jako fakt) borec odvětil, že to byl jiný kolega, který zrovna ten den nebyl ve své kůži.
Nakonec všechno dobrý, žehlička snad bude brzo, do tý doby si budu rvát vlasy tou Lidčinou, která má totálně zdemolovanou jednu destičku. Lepší než si nevyžehlit vlasy vůbec, že :). A jako bonus mám ještě svetříček (nesmí mě v něm vidět Gabka, nebo zas budu poslouchat, že mám moc velkej výstřih) a vestičku úžasnou bílou s kožíškem okolo kapucky :).