Hody.

To bylo zas veselo. Vlastně to začlo už ve čtvrtek veček, když nám s Leničkou Dáša napsala, jestli se nechcem stavit na cigárko. I když tvrdila, že do soboty nepije, pro jistotu jsme vzaly v nonstopu na nádru dvě flašky vína :). Jako že příprava na hody. Vypily jsme lahev něčeho růžovýho s bublinkama a Dáša dostala bezva nápad, že si dáme panáka. Teda něco tak nechutnýho, jak byl ten červ na dně flašky tequily, jsem už hodně dlouho neviděla. Dášenka se trošku motala, ale tak koukly jsme na Big Bang Theory a šly spát.
Ráno jsme se s Leničkou dopravily na nádraží, dala jsem si bezva bagetku se stripsama kuřecíma, mňam! A že ve dvě se tam teda sejdem znova. Jen jsem došla dom, vlezla jsem do postele a umřela na 3 hodiny. Pak jsem se zkulturnila a vyrazila vstříc dobrodružství, od kterého jsem teda nečekala nic jinýho, než nekončící nudu. Zajely jsme do solárka, kde už na nás čekalo Frisco (Lahev za dvacku? Nekup to!) a z nedostatku lepších nápadů jsme vytvořili na mých krásných ručkách gelový nehty. Bych si nejradši naflákala teď za to, ale když všichni skočí z okna, tak Plháková nesmí chybět..
Na šestou jsme vyrazily k Verče, kde jsme dostaly řízek se salátem (vůbec to stravování včera bylo hrozně super - nejdřív ta bageta, pak cosi od maminky, řízek se salátem, ve 3 ráno na nádru smažák s hranolkama.. colu a alkohol snad radši ani nepočítám) a vyžahly další Frisca.
A pak nastala ta nejhorší část dne - hody v Jundrově. Jak debil, přátelé, jak debil. Všichni se tam znali navzájem, jenom já jsem neznala vůbec nikoho. Potřebovala jsem se hrozně ožrat, takže jsem do sebe nalila velkou část flašky Proseca, další Frisco a nějaký panáky. Nakonec to zabralo, a už jsem si nepřipadala tak strašně. Smutným důsledkem mého počínání je fakt, že si moc nepamatuju, s kym jsem mluvila a o čem, ale to asi neni vůbec důležitý. Důležitý je, že jsem konečně poznala lidi, o kterých furt někdo mluvil a já věděla prd. Hlavně teda Marečka (19) od Dáši (28) :). A pak taky nějaký borce, který nikdo z nás teda původně neznal, ale když už si přisedli.. Jeden sympaťák, druhej následně hrozně ožralej, ale nebýt jeho, tak asi celý večer sedím na zadku. Takhle jsem si aspoň výborně zatancovala, i když na naše taneční kreace typu kolotoč v rytmu polky koukali okolo sedící stylem "a doma všichni v pořádku?".
No nebudu to protahovat, vypadly jsme trojkovym rozjezdem, ve kterym byl věkový průměr tak 14 a já jsem měla reálnou obavu, že jsme vlezly do nějakýho autobusu školy v přírodě. Na nádru jsme se s Leničkou napapaly, ten Vietnamec v okně mi v tu chvíli přišel strašně roztomilej :D. Dojely jsme k nám, zkoukly jsme další dva díly Big Bang Theory a usly. Asi v pět.
Na hody už teda asi v životě nepáchnu, zlatý Two Faces :).

Životní poslání.

Už jsem na to přišla! Vesmír chce, aby ze mě byl revizor! Protože jinak by to jeho věčný cpaní mi do cesty divnejch lidí v šalinách bylo nesmyslné a značně neohleduplné. Včera zas jedu z práce, nasednu mrtvá do jedničky a co nevidim - nějaký děcka tam normálně kouří! A jako vrchol všeho se to ani nesnaží foukat z okýnka, nebo tak něco. Jsem měla takovou chuť je proplesknout, jenže jim bylo tak 16 a byly větší jak já. Kdybych tak měla tu placku! By viděly. Smradi. A eště se tak blbě tlemily. Jsem chtěla to jít říct aspoň řidičoj do prvního vagonu, ale to by bylo takový blbý bonzování, tak jsem se smířila, že prostě budu smrdět jak z hospody.
A dneska musim na studijní. Se bojim, protože Puda psala, že prý tam jsou hrozný fronty. Navíc jsem nechala doma tu pitomou oranžovou kartičku, o který jsem si furt opakovala, že ji nesmim zapomenout. Děs prostě. Jestli tam budou nějaký lidi, tak to asi nepřežiju. Proboha, jsou prázdniny, fronty mají být až v září!
Navíc je strašná otrava mít angínu, když je venku tak hezky. Ten pocit, že bych jako měla ležet v postýlce a pít čajíček.. No vůbec, nemám čas ztrácet čas.

Konečně.

No jupí. Po dvou bezesných nocích jsem se díkybohu vyspala. Mám totiž maličkou angínku a kromě bolesti všech kloubů (hlavně horních končetin) a horečky mi ještě (asi tim teplem) začly otýkat nožičky od kotníků dolů (vůbec netušim, jak se tahle část těla jmenuje) a prsty na rukou. Šíleně to svědilo, takže jsem si dotyčné plochy musela sprchovat studenou vodou do znecitlivění, pak rychle klusat do postele a usnout dřív, než to zas přijde k sobě (což šlo trošku hůř, páč mi byla následně děsná kosa). Zabralo to vždycky tak na půl hodinky maximálně, pak mě vzbudila horečka a nožičky začly zas otýkat a celý koloběh se opakoval. Zábavné. Navíc pes celou noc strašně nahlas pil a to spánku taky moc nepřidá.
Taky jsem si vytvořila nový osobní rekord - 39,2°C :). Nebo aspoň nevím o tom, že bych kdy měla víc. A ještě jsem objevila svou zvláštní schopnost. Čim dýl jsem koukala na lust, tim víc se kymácel! Nebo spíš začnu věřit tomu, že lidi, co mají horečku, vidí věci, co nejsou :).
Teď už je mi trochu líp, ale žádná sláva. Nejvíc mě štve, že s antibiotikama nemůžu se opalovat! Ale tak hledala jsem na netu a jediný riziko je možnost vzniku pigmentových skvrn.. Tak že bych tý svojí na krku pořídila sestřičku? Ne, nejsem debil :).
BTW kdybyste věděli o volnym pokoji v Brně, kde shání 2 lidi, tak dejte vědět :). Akutní.

Den obětí.

Koukám, že nám ten srpen nějak vázne :). No nic.
Hele, až budu mít zas jednou bezva nápad, že si před cvičenim dám sprchu a pak se pro dobrej pocit natřu dětskym olejíčkem, tak mi to někdo zatrhněte, proboha. Jsem přišla totiž na to, že se sice vstřebá, ale následně se aktivuje potem, nebo co. Jsem při výdržovym cviku se opřela o lokty a po půl minutě mi to podklouzlo a hodila jsem tak nehoráznou držku na parkety, že jsem při následném sbírání se měla pocit, že mi spodní čelist zůstala na podlaze. Ale co by člověk neudělal pro krásný tělo, že jo..
Mimo jiný taky už druhej den jaksi nemůžu chodit. Pondělní tancování bylo lehce zničující. Lenka tam nebyla, místo ní nás měla její ségra, podle čsts Vlaďka. A byla jako fakt drsná. To bylo poprvý, co jsem věděla, že pošedesátý ten cvik už prostě neudělám a umřela jsem. Ale opět - co bych pro sebe neudělala.
I když se teda poslední dobou ošklivě cpu. Teda ne že bych nějak moc žrala, ale rvu do sebe krowki. Což je asi to nejhorší, co můžu dělat :). Mě naši minulý víkend vzali do Polska, protože maminka má pocit, že nemám co na sebe (tam bych si stejně asi nic nekoupila, ale výlet hezkej). Konečně jsem si splnila svůj životní sen a koupila si kufr na kolečkách! Teda tatínek mi koupil. Sice je tmavě modrej, ale má vevnitř pejsky :). Trošku jsem byla smutná, když jsem ho viděla potom v Brně i v červenym, ale určitě nestál 380 korun, jak ten můj :). A cestou jsem viděla takovej pěknej most, tak jsem si ho vyfotila. Na tu fotku ale neklikejte, únosný je to jen takhle malý, protože je to focený proti slunku, mobilem a navíc z auta za jízdy přes špinavý okýnko :D.


A abyste věděli, jak vás mám ráda, tak jsem si ráno nevyfénovala vlasy! Původně teda proto, že je mám hrozně moc už zničený z toho fénování, žehlení, barvení, tupírování, lakování, voskování, leskování a tak, ale pak z toho vznikla akce "Jak těžký život mají lidé, co by si od Ježíška nejvíc přáli rovné vlasy:

Tak tady je to dobře vidět, ale mám tam blbej ksicht, protože je to na dennim světle:



Tady mám zas lepší obličej (lepší, ne dobrej nebo hezkej), protože je to pod umělym světlem, ale ty šílený vlny tam nejsou tolik poznat:



A tady se hezky usmívám, to už s vlasama nesouvisí :D



No nic, to by dneska stačilo, fičim na solárko, Yva se dneska vrací z Portugalska, tak ať nejsem největší sejra :D. A taky ať Leničce neni smutno.

Never ever.

Ne, prostě! Už nikdy nepůjdu chlastat, když musim druhý den ráno do práce. Blbě mi je z nevyspání, protože když se člověk plazí do postele s vědomím, že ho čekají jenom necelé 4 hodiny (normálně by to stačilo, ale v tom stavu by to chtělo tak půl dne), tak nemůže pořádně spát ze strachu, že se nestihne vyspat. Nebo aspoň já ne. Je to ten vímžespím spánek. A přitom nebýt Mítečka a jeho slabé chvilky, ve které si na mě vzpomněl, když jsem sockovala před cpskou s notebookem na klíně a honila signál, tak jsem teď nemusela vypadat jak... Nic vtipnýho mě nenapadá. Ale na druhou stranu bych přišla o tohle (a brčkovou bitvu a líbání v pěti lidech a grupáč na pláži a já už nevim, co dalšího. Hlavně teda o Kamčin zpěv, ale to není nic tak neobvyklýho.):


Fotka koukám vskutku kvalitní, tak doufám, že máte nějaký pořádný hidef monitory!
A ten bordel okolo je proto, že Kyjo je prase. I když musim uznat, že sám neumí udělat takovej kentus, jak my všichni dohromady :D.

Ach.

8. 8. ... Půl národa se žení, druhá půlka odpočítává poslední hodiny do začátku olympiády. No. Asi to nebude úplně přesně napůl, protože třeba já nepatřim ani k jedný skupině. Naštěstí. Jsem si dneska vzpomněla, jak jsem žrala olympiádu, když jsem byla malá. Hlavně tu letní, protože tam byli ti atleti (především teda běžci), co měli vždycky na startu ten košíček, do kterýho odhazovali tepláky a bundy a ty flašky se sosátkama a tak. A já jsem jim to strašně záviděla. A taky to, že dostanou takový hezký oblečení a vůbec, byla jsem divná :).
Navíc je dneska venku teda extrémně nechutný počasí. Teda ne že by to nějak souviselo s čímkoliv, co jsem před chvílí napsala :). Ale tak mě to napadlo, když tu tak sedim vedle tý obrovský výlohy, nepálí do mě slunko a klimatizaci jsem ráno nastavila na 25 místo obvyklých 16 stupňů.
Jo a jsem fakt dobrá - s pomocí několika kabelů, co jsem tu posbírala (a jeden je můj vlastní), a takový krabičky, se mi podařilo v práci zprovoznit net :). Teda jede akorát na notebooku, protože bourat půl baru, abych se dostala zezadu ke kompu, fakt nebudu, ale i tak! Dobrá prostě! Odjakživa takovej antitalent na všechno a najednou jsem už jen krůček od smontování poličky z Ikey :).
A strašný dilema teďka mám - 4 písničky a nevim, kterou sem vrazit. Vlastně 5, jednu jsem ještě nestihla stáhnout. Všechny ne, to by na to nikdo nekoukal, ale tak dvě, dobře, ukecali jste mě :). Původně tu teda měly být fotky našich gut solárek, co jsem dneska umělecky vyfotila mobilem, ale nechala jsem bluetooth doma, takže smůla, možná zítra.
A abych si nezapomněla ještě postěžovat - někam mi zmizly ikonky pro zarovnání textu nad timhle okýnkem! A nevim, kde jsou. U obrázků to neva, u těch si střed můžu zakliknout při uploadu, ale ty videa jsou tak blbě vlevo a mě to trochu irituje.. A já debil si nemůžu vzpomenout na ten html příkaz :).

Pussycat Dolls - When I Grow Up:

Aha, tak jsem si nakonec vzpomněla. Dyť řikám - dobrá!

The Ting Tings - That's Not My Name:

Den blbec.

Teda tak, jak včera, se už hodně dlouho všechno nes*alo. Už od rána blbá nálada, všichni mě vytáčeli každým slovem. Pak mi maminka oznámila, že by bylo fajn, kdybych vypadla do Brna o 2 hodiny dřív, aby mohli jet brzo na chatu. OK, řekla jsem si, stavim se v solárku a pak pojedu na tancování.
Tak si tak stojim na zastávce a čekám na bus ("Taťka tě na nádraží nepoveze, jeď sama, musí mi tu s něčim pomoct"), když tu si vzpomenu, že jsem doma nechala minimálně 4 důležitý věci. Teda ony zas nejsou tak úplně nezbytný, ale tak chtěla jsem je mít s sebou. Nálada klesá postupně.
Dojedu na nádraží, koukám na tabuli (on jako jel jeden vlak ve 13.06 a druhej ve 13.36, já jsem šla na ten pozdější, protože nestaví v každý díře a jede o půl hodiny kratší dobu), vlak ve 13.36 má zpoždění 40 minut! No nic, pojedu tim v 06, kterej má taky 40 minut. Sice bude plnej lidí, co jedou do těch obydlenejch zatáček, ve kterých staví, ale aspoň budu dřív v Brně.
Vylezu na peron a čekám. Čekám, čekám a čekám, řikám si, že už tu měl být, ale eště není napsaný ani na nástupišti na tabuli. Tak teda lezu dolu s taškou těžkou jako kráva, koukám na příjezdy a ejhle. 100 minut! A ten druhej má 70! Nas*aná jak mrkev se šplhám zpátky na nástupiště. Sotva dosednu na tašku, spustí se ukrutnej liják. Ale jako fakt síla. Už sem tak vytočená, že je mi to jedno.
Hodina a kus v tahu, přijíždí vlak. Jako první ten, co jede do Brna delší dobu. Už je mi to jedno, tak do něj nastoupim, sednu si a těšim se, že budu konečně v Brně. Jenže co se nestalo. V Třebový stojíme podezřele dlouho. Asi po 10 minutách přichází paní průvodčí a oznamuje, že kvůli tomu zpoždění tenhle vlak v Třebový končí, že si máme přesednout na jinej, co jede v 16 hodin. To je za půl hodiny! Už vzteky skoro nevidim, ale ještě dokážu na tabuli v hale přečíst, že tenhle vláček, na kterej musim počkat, má 30 minut zpoždění! Mám chuť tam všechny postřílet. Touhle dobou jsem už měla být v Brně! A co v Brně. Na privátě! Místo toho trčim na nádraží 91 kiláků daleko.
Naštěstí pak někoho inteligentního napadlo zastavit ten expres, co jel za náma, abysme do něj mohli naskákat. Říkám si, že už je to snad všechno, když tu si ke mně přisedne pán, co si chce očividně povídat. Nemám náladu, hrozí, že bych ho dořvala, tak v rámci zachování důstojnosti nasazuju sluchátka. Právě včas, pán vytahuje notebook a pouští nahlas Kabáty. Drsňák. Čumim z okýnka, poslouchám Lostprophets, pak se náhle otočím a ten pán mi nabízí lahváče! No jako vůbec, z posledních sil jsem se usmála a řekla ne.
V 17.20 vylízám v Brně, rozhlas hlásí "... pravidelný příjezd 15 hodin 15 minut". To bylo asi poprvý ten den, co jsem se zasmála.
Dolezu na privát, vybalim, sbalim věci na tancování, že teda jako už pudu. Uklízim poslední zbytky do skříně a najednou koukám, že mi mamka moje nejoblíbenější kalhotky s růžovoučkou kraječkou hodila do pračky s džínama a růžová je teď nechutně šedomodrá! To už je poslední kapka. Celej den na pytel, vyházela jsem věci na tancování z tašky, dneska na to fakt nemám. Půjdu do Vaňkovky pro něco k papání, zalezu do postýlky a budu koukat na seriály. Plán dokonán, vyšla jsem z bytu, zamkla, dojdu k mříži (to je taková věc mezi vchodovýma a bytovýma dveřma dole), odemknu, prudce se otočim, vyběhnu schody, rychle zas naházim tepláky, tričko a latinky zpátky a letim na šalinu. Jsem si říkala, že tanec bude asi tak to jediný dobrý dneska, tak se o to přeci nepřipravím..
Sedím v šalině, už spíš smutná než naštvaná a napadá mě, že jestli to dneska odpadne, tak to už bude fakt vrchol. Vystoupim na Václavský, šinu si to k Centru tance, najednou se vedle mě zastaví dvě postavy a hádejte co? Dvě paní, co se mnou chodí na tu Fitness latinu, zrovna zjistily, že hodina dneska neni! Tak jsem to otočila, dojela do Vaňkovky, nakoupila papu. A jeden malej topíček, jako že abych nebyla tak smutná z toho celýho dne. Zrovna měli přesně ten, co jsem chtěla, navíc ve slevě a poslední kus v mojí velikosti.
Jo a za to zpoždění mohl spadlej sloup v jakýchsi Běchovicích u trati.

Tak si dáme aspoň jednu malou písničku na rozveselení.

Absťák.

Tyjo, týden bez netu! Jsem málem umřela! No nic. Tolik jsem vám toho chtěla povyprávět, ale už si z toho nic nepamatuju...
Jo hlavně jsem vám chtěla říct, že už máme konečně nový solárko :) (sorry za překlepy, jsem trošilinku pod vlivem). Tu hodim nějaký fotky zas, chcete? Ne? No neva:

Tak takhle to vypadá vlevo, když stojíte u vchodu:


A takhle vpravo:


Tady si válim šunky:


A takhle to vypadá zvenku (to divný prázdný místo vlevo vzadu, který mimochodem koukám neni na fotce vidět, tam bude kadeřnictví, v pátek už tam vztyčovali akvárko):


Tak a dál jsem si chtěla postěžovat na nemožný lidi všude okolo. Pomalu to chodí, pod nohama se to plete, zavazí to úplně všude, humus. A hlavně se to nesprchuje! Hele, já chápu, že eště nedávno bylo celkem hnusně, tak jste se tolik nepotili, ale už jsou tu zas teplíčka a ten odér fakt neni "oh so sexy". Tak občas voda a nějakej deodorant, ju? :)
A taky mám novýho šalinovýho úchyla do sbírky. Byl z kategorie těch vulgárních. Celou cestu vykřikoval takový ošklivý věci, mezi jinýma taky "Šu*ám děcka! Pi*a su!" (to jsem nepochopila), málem tam naliskal nějakýmu pánovi, co si dovolil ho slušně požádat, jestli by nemohl držet hubu, až to jedna pani nevydržela, doběhla za řidičem, na Mendláku ho za uši vytáhli páni příslušníci a celá zastávka z toho měla Vánoce.
A dneska jsme si s Lucynkou udělaly výlet do Mechova (to je jako Hradec Králové). Jako že abysme celý den neseděly doma na zadku. Tak eště pár obrázků, abyste neřekli:

Jedna divná fotka z cesty tam:


Jedna divná fotka z Hradce (to jsme jako chtěly vyfotit to nádraží za náma, ale nějak jsme se nezorientovaly v prostoru):


A jedna divná fotka z cesty zpátky:


Pak máme ještě spoustu fotek z autobusu a z nádraží, ale to zas někdy příště. Radši. Ale výlet měl dvě výhody: jednak výborný papu v SantaFe (to je snad jedinej fast food, kde mi fakt chutná) a tričko EXE za 99 korun :).