Možná to bude znít jako zoufalý výkřik opuštěné duše, která si nechce připustit krutou realitu, ale musím vážně říct, že čím delší dobou jsem single, tím víc mě to baví a tím víc si to užívám :).
Představa, že přijdu večer domů totálně zničená a za dveřma čeká něco, co si chce povídat, že se chci vyspat a něco se roztahuje vedle, že chci jít do kina a něco chce sedět doma na zadku a koukat na film na kompu, že chci jít kalit a něco hází jednu výčitku za druhou.. Děkuji, nechci :).
Možná je to způsobeno špatnými zkušenostmi a za pár let budu mluvit jinak, ale radši mrtvá, než zadaná! :)
Vítám všechny návštěvníky
před 13 lety
Žádné komentáře:
Okomentovat