Ftelč.

Tak mě tak napadlo, že by bylo dobrý se tu zase zjevit s nějakou hodnotnou informací. Naštěstí se o víkendu konala Ftelč, plus musim napsat tři přípravy na etiku, takže ideální konstelace. :)
Takže pro ty, co neví - Ftelč je studentská konference v Telči, pořádaná každý rok (tak 3 nebo 4 roky) naší katedrou. To tam jako v pátek ráno v nekřesťanskou hodinu (nějak před obědem, ale protože cesta tam trvá vlakem 4 hodiny, tak mi to přijde dost nekřesťanský) přijedem, dáme si výýýborný obídek Na Kopečku (takhle obrovský porce za tak skvělou cenu jsem nikde jinde neviděla!), pak kafíčko U Marušky (letos teda nějak nebyl čas) a pak se přesunem do univerzitního centra do sklepa (jako ne do vinnýho, ale vypadá to tam jak ve sklepě prostě).
Co se týče letošního roku, tak se opět vyplnilo přísloví "Jestliže Ftelč, pak první sníh". Chumelilo už cestou ve vlaku (jako mohli bysme jet busem, kterej jede necelý 2 hoďky, ale tam je takový dost nepřátelský prostředí pro sociální interakce.. Jako že se tam blbě chlastá.), v Telči bylo strašně mokro, lilo, ale po konferenci se ochladilo a ráno už byl aji snížek napadanej. :)
Jinak konference jako taková úplně super, akorát se musim naučit zvedat ruku, když mám nějakej dotaz. Páč mám trochu problém se sebeprosazováním v takovýchto situacích, radši si o tom s dotyčným pokecám půl hoďky v hospodě po pár panákách, než abych vznesla dotaz v oficiálním prostředí.
Jo a konečně jsem ochutnala tu Becherovku Lemond, co o ní všichni tak básnili. Dobrá, dobrá, akorát jsem si jich nemusela dávat tolik, ale dobrý zas bylo, že náš stůl, u kterýho seděli jen 4 lidi, měl nejdelší lístek! To bylo U Švejka, tam o půlnoci zavírají, tak jsme se dohrabali k Zelenýmu žížalovi, kdosi do mě nalil další becherovku, dvakrát jsem si ucucla z kofoly a musela jsem jít, jinak bych to už asi nezvládla.. Ježiš a strašnej trapas jsem udělala, všichni z toho měli výtlem, ale já za to fakt nemůžu, jsem chtěla říct něco jinýho, ale nějak to nevyšlo, no..
Takže jako celkově to bylo gut, akorát bylo blbý, že ráno všichni hrozně rychle zmizeli, takže na na další obídek nebyla nálada (a já se na tu čočkovku s párkem tak těšila!), ale aspoň jsme byli brzo doma. :)
A abych nezapomněla - hlavní problém, který se v hospodě řešil (krom toho, kdo vymyslí nejvíc sprostých slov obsahujících diakritiku), se týkal 300 000 světelných let dlouhé tyče. A kdo měl pravdu? Já! Teda jako původně jsem byla o svojí pravdě přesvědčená stejně jako jakýkoliv jiný opilec, ale pak mi brácha druhej den ráno řikal, že tam někdo v noci volal tatínkovi, aby nás rozsoudil. No a on řekl přesně to samý, co já, takže jako já jsem teď chytrá, abyste věděli. :) Mně se totiž hrozně dobře přemýšlí, když mám v krvi nějaký promile, to se mi v hlavě asociujou takový poklady, že ani sama nevěřim tomu, že jsem schopná tak vysoce logickejch úsudků. :) Stejně jak s tim pornem, že. Akorát to už si nepamatuju, co to ze mě lezlo, jen že mi ten druhej řikal, že na tom asi něco bude.. Škoda, že jsem si nestihla s Jirkou pokecat o tom sobeckym genu, ten by dostal na frak! :D