Šprtka (skoro jako Míša).

Tak jsem dneska měla hvězdnej den! Já to nechápu, asi se přestanu učit, ono to jde pak všechno nějak líp a ještě bych ušetřila hafo času.. Abyste jako chápali: třeba na první termín z epi jsem se šrotila 4 dny, bylo to snad poprvý, co jsem i povinnou literaturu přečetla, a stejně byl výsledek zoufalej. Na druhej termín už jsem si to jenom přečetla, protože jsem nabyla nepochopitelného dojmu, že si to jako pamatuju z minula a že už stejně nevim, co víc se mám asi učit. No a výsledek? 91,66 % z něčeho, o čem nejsem schopná za normálního provozu říct ani slovo?! No to mě po*er.. A to jsem byla po písemce smutná, že jsem měla okno a že minule jsem to uměla líp a vůbec, že to bude celkově tragédie. No kdyby se ten zbývající test vydařil aspoň na 50 %, tak počitám, že éčko by bylo v suchu. Vy asi stejně moc nechápete, co melu, že? :)
No a jako druhej hitparádovej výkon dneska - áčko z ústní z němčiny! S komentářem: "Když to áčko nedám Vám, tak komu asi..". Já jsem tak šťastná! :) Hrozně ráda jsem za úžasnou, akorát nedostávám moc příležitostí.. :) Škoda, že mě začíná přepadat pocit, že tohle je jako pro tohle zkouškový všechno. A to mě čekaj ještě tři zkoušky (jo, já vim, měla jsem si to líp rozvrhnout, ale já to udělala a pak se to všechno zhroutilo!), takže potěš..
No prostě dneska si pustím za odměnu nějakej pěknej film večer, třeba Nouzový východ nebo tak něco, a zítra se vrhnu na ty vtipný Paradoxy, to bude radosti. :)

Život na kolejích.

... je jedním slovem děs!
Ale začnu od začátku. Tak jsme se s holkama rozhodly utýct (doslova teda) z privátu a najít si něco lepšího. Nutno poznamenat, že se nám to povedlo na jedničku, ale o tom až se tam nastěhujem. Takže: přechodně teď bydlim na kolejích VUT na Palačáku. Děs jako. Teda jako koleje pěkný (strašně velký), ale připadám si tam jak vetřelec. Nesnášim, když spí někdo v mojí posteli, a kdybych zjistila, že se něco takovýho stalo, tak mu vypíchnu obě oči a zapálim ho. No a teď to musim praktikovat. Jako mohla bych spát na zemi, ale volný je jí tam tak půl metru čtverečního. Na druhou stranu je to tam moc pěkný - nový, sice malý, ale nepřišla jsem na nic, co by tam nějak zásadně chybělo (krom pořádný vany, pračky, sporáku, mikrovlnky a soukromí).
K tý pračce - jsem prase. Druhej den bez pračky a já si zase*u celej kabát! (Bílej, mimochodem.) Vůbec nevim, jak přežiju do 1. února, aniž bych vypadala, jak když žiju na hromádce hnoje..
Další věc - vrátnice. Zmírám strachy, když jdu okolo. Jestli vám to jako eště nedošlo, tak já na těch kolejích nemám co dělat, vzhledem k tomu, že nestuduju VUT. Nejhorší okamžik přišel dneska ráno. Fičim na bus, najednou na dveřích (který jsou dál od vrátnice a kterýma jedinýma jsem zatim chodila) obrovská cedule, že zavřeno. Asi jsem vypadala jak blondýna, protože jsem do nich skoro narazila a snažila se je za každou cenu otevřít, jen abych nemusela procházet kolem toho pána za okýnkem. Naštěstí se jen usmál, asi viděl, že jsem trochu jednodušší.
Jo a pak je tady ta věc: HLUK! Všichni furt řvou, smějou se, mlátěj do zdi a tisknou celou noc cosi. Zdi jak papír, chtěla bych mít samopal. S timhle bodem souvisí ještě něco - milion lidí! Vůbec na těch kolejích přes den nejsem, nebo se aspoň snažim nebejt. Když vycházim na chodbu, tak se rozhlížim na všechny strany, jestli někde někdo neni. Nejhorší zážitek byl včera v kuchyňce. Tak si v klidu s Lenčou pokuřujem, a najednou přišli nějaký dva další kluci! Jo, to je celý. Strašný ale, nesnášim cizí lidi, připadám si tam jak na nějaký dělnický ubytovně..
Ale zas když přijdete domů úplně na plech a náhodou se v tom 0.5+kk ztratíte, tak vás samolepky na futrách jednoznačně navedou: